Za hejno je dial. jehno BartD. 60 (val.)
Za stč. mkytati, běh onoho světa jako by mi ſe mkytal před očima Štít. uč. 154ᵃ, jako by mi ſie mkytal před očima Kruml. 345ᵇ, liška velmi hladovitá po poli se sem i tam mkyta aťby mohla mrchu nadjíti Baw. 55, – je také tkymati, po uliciech sěmo tamo tkymaty ſye ROlB. 120ᵇ, po uliciech ſkymati ſe (sic) Jeron. 121ᵇ, – a nč. kmitati.
Ve škytati m. štikati, ščikati, ščkáti, srbch. štukati se Mikl. Etym. Wtb. 300, je přesmyknuto k a t. Taktéž v dial. vystykla se BartD. 111 (laš.) m. vyskytla.
V přejatém puška, sthněm. buhsa nhněm. Büchse (z lat. ř. πυξίς– Büchse aus Buchsbaumholz, Arzneibüchse, πυξος= pušpan Kluge 45), je přesmyknuté šk.
Za loktuše, z něm. Lakentuch, je přesmyknuté lotkuše, tu lotkuši Leg. o sv. Veronice z XV stol. (Polívka, Drobné příspěvky 1891 str. 43), na té lotkuši t., utřel se lotkuší t.
Ze střhněm. zeketzen = scharmützeln (Lexer) je stč. cekcovati atd., w czekczowany AlxB. 2, 1, z toho je cektovati, czektowanye neb powyk PulkR. 182ᵇ, a přesmyknutím cetkovati, na př. (vojsko) tu před městem cetkowachu Baw. 175, (oblehatelé) ondeť šturmem k městu tekú ondeť cetkugi t. 161, na každý den cetkowachu t. 162.
Jiné příklady: příkopa dial. křipopa BartD. 111 (laš.); – kopřiva stsl. kopriva atd., podle Mikl. II, 226 ze subst. koprъ a přípony -iva, dial. pokřiva BartD. 66 (val.) a 111 (laš.), srov. pol. pokrzywa a jm. míst. Koprzywnica.
470. Přesmykují se samohlásky.
Příklady toho jsou Majolena z Magelona vyslovovaného Majelona, – Jezof BartD. 66 (val.) z Josef, – žažula t. ze žúžala, žížala, – nč. levandule za starší lavendule, při Lawenduli Háj. herb. 6ᵃ a j., z lat. lavendula.
471. Přesmykování částečné.
Tím rozumím změnu poněkud podobnou k řecké v subst. xxxx gen. xxxxxx atd., kde kvalita hlásek jenom částečně se vyměňuje. Způsobem tím trvám vzniklo dial. fáb m. páv, fáb Kotsm., fáb, fábí pero BartD. 87 (stjick.). V páv jest souhláska první retná temná, druhá retozubná jasná; v přesmyknutém fáb jest také první temná a druhá jasná, ale přesmyknutě je tu retná druhá a retozubná první.
Podobně mohlo by se vykládati stč. probiſuċen, kto nemóž býti probiſuċen ŠtítOp. 229, kdybychom měli jistotu, že to není omyl pisecký a že se má čísti probysúčen, m. probyšúcen.
