Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<547548549550551552553554555>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Přesmykují se slova, slabiky a skupiny hláskové.

Příklady toho jsou:

jenž proti j’mu ſmyety byeſe AlxV. 509, t. j. smieti bieše místo ti smieše, přesmyknuty vlastně pojmy býti a smieti, a příslušná pak jejich slova vpravena jsou do tvaru -ti (inf.) a -še (imperf.) opáčně, než jak by náleželo; –

tak ſie rzecz hniewem roznietí NRadaB. 1080, t j. řeč hněvem místo hněv řečí, jak má tutéž rkp. A; v tvaru nominativním má býti hněv, v tvaru pak instrumentálním řeč, a přesmyknutím pojmů a slov je to naopak; –

k milování bozieho a blizniemu Comest. 181ᵃ, t. j. k mil. božieho a bližniemu, místo božiemu a bližnieho, přesmyknuty flexivní koncovky ; –

sladkými a plowoſt ſtreduczymy (sic) hlasy ROlB. 60ᵃ, t. j. plovostredúcími místo stredoplovúcími.

Tím způsobem tvoří se také úmyslně směšná rčení, jako na př. štípí dřívat m. dříví štípat, svítičko sluní m. sluníčko svítí, štuchudent m. chuštudent atd.

II. Slabiky, jejich sklad a rhythmus.

Slova a věty jsou pro mluvidla řady hlásek, které se bez přestávek a jako jedním proudem vyslovují; na př. slovo chudoba a věta chudoba cti netratí.

Ale třeba to byl proud jeden a netržitý, přece není jednostejný; naopak pozorujeme v něm, že se takořka vlní, že v něm od samohlásky do samohlásky vždycky jedna vlna jest, jedna část, která se od ostatních rozeznává; na př. chu-do-bactine-tra-tí. Tyto jednotlivé části nazývají se slabikami. Slova skládají se ze slabik, slabiky z hlásek.

Slabiky, které se končí samohláskou, jmenují se otevřené, na př. chu-, do-, ba; zavřené pak slovou ty, které se končí souhláskou, na př. roz-um. Rozdělení toto platí ovšem jen v tom smyslu, jak slabiky dělíme analysí grammatickou (v. § násl.).

V jazyku praslovanském bylo slabik otevřených mnohem více, než jich jest ve slovanštině nynější; bylo na př. o-tь-cь za č. otec, pę-tь za č. pět, kra-jь za č. kraj, sъ-nъ za č. sen atd. Ale nebyly všecky otevřené, bylo na př. zajisté také psl. sęk-ną-ti a j.

Dělení slabik.

Každá slabika má nějakou hlásku, na které úkol slabikotvorný zvláště spočívá; bývá to nejčastěji samohláska nebo dvojhláska,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).