tak sě ſtkwieyte Ol. Súdc. 5, 31; impf. stviech, stkviech a stkvějiech, (tvář) sě ſtwieſſe Pass. 426, ovoce ſtkwiegiſſe se Troj. 91ᵇ; part. stvě atd., adj. stvúc- atd., světu a ſtkwyczy marnosti jeho Štít. uč. 139ᵃ ſtwuczye světlosti Kat. 144, nč. adjekt. stkvoucí a skvoucí; part. stvěl atd., brada ſtkwiela ſie BrigF. 61ᵃ; adj. stkvělý, skvělý; subst. verb. stvěnie atd., Stvienye jeho ŽKlem. Hab. 4; subst. stkvost, skvost atd. Sem patří také jméno místní plur. *Neosvtli z ne-o-svьt-li, gen. Neosvetl, ortos in Neosuetl list. z r. 1130; přesmyknutím a jinými změnami je z toho Nóstvl-, lok. Noztulech list. r. 1089 t. j. Nóstvléch, nom. Nóstli, villa Nostli r. 1250, Neosli a Nósli, Nuosli, Neosli r. 1402, gen. Nosl r. 1392, Nuosl r. 1463 akk. nč. Nůsle (v. Flajšhans, Listy filol. 1893, 114 sl.).
Také stkv-, které zde místo náležitého svt- vzniklo, přesmykuje se opět a jest za ně kstv-: nebude ſe kſtwieti Pror. Ol. Isa. 13, 10, ten ſe kſtwyeſe Marg. 339, kstvúcí rúcho Hanuš Osterspiele 80 (z rkp. XV stol.), té ciesařové kstwucie Baw. 139; – nebo sktv-: (ctnost) krásně ſktwye lye Alb. 106ᵃ, by sě ſktwiele moji rucě Ol. Job. 9, 30, (ctnost) wiſktwiela ſe gelt EvOl. 42ᵃ, spravedliví budú se sktwietij Feifalik Studien VI, 243. –
3. zvьn-. Z koř. zven- sonare, jenž je ve stupň. zvon, jest oslabením zvьn-. Když následuje samohláska, jako v slovese zvьnêti, je tu pro češtinu konsonance náležitá zvn-. Ta zachovala se v impt. zvněte, vy křesťané zwnyete točíš vzdávajte chválu Sequ. 360. Ale z pravidla bývá zde přesmyknuté vzn-; hlaſy wznyegy Modl. 168ᵃ, wzni tvój hlas sonet Ol. Cant. 2, 14, hlas wznyeſſe ML 57ᵃ, ve zvonečkách wznieczich ŽWittb. 150, 5, wznecich ŽGloss. t., wznyucich ŽKlem. t. atd. Původ tohoto vzn- je v jazyku zatemněn; na pohled se zdá, že je tu složení s předložkou vz-, a poněvadž v takovýchto složeninách pravidelně v- se časem odsouvá (§ 353), vynechává se také zde a jest pak zn- znějí Br. Jg., znějící Vel. Jg. atd.
4. skvьr-. Z koř. skver- = skvrčeti, stupňovaného ve skvor- a dále zdlouženého ve skvar-, skvařiti, jest oslabením skvьr-. Když z toho podle pravidla jerového má býti skvr-, tedy dílem tak bývá, na př. v inf. skvřieti, ſſkwrzieti ſe fervere Lact. 200ᵃ, jako vosk rozſquirly cera liquescens ŽWittb. 21, 15 t. j. roz-skvr-lý, – většinou však bývá přesmyknuté skrv-, na př. ſſkrzwa ſie (part.) Otc. 163ᵃ, ſſkrwa ſie OtcB. (na místě stejném), ſſkrzwieſſe ſe OtcC. (též), rozeſſkrwyela sě liquefacta est terra ŽPod. 74, 4, rozeſkrzwela ŽWittb. t., dušě má rozeſſkrzuiela sě Ol. Cant. 5, 6, subst. verb. ſkrzwenie stridor Comest. 80ᵃ, adjekt. vosk ſſkrwiczy cera liquescens ŽPod. 21, 5.
Ke skvьr-, skvr- přesmyk. skrv- patří také subst. skřivan a skravada, skrovada: – skřivan je ze skrvan a toto ze skvranъ = skvor-nъ, kdež skvor- je stupňováno ze skver- (poněkud jinak Mikl. Etym. Wtb. 305); –
