však jsou pro mluvnici českou nespolehlivy; v Kosm1. III. 16 je psáno Izbigneu, a taktéž v Kosm2.; je-li tu slovo napsáno podle znění českého, měli bychom je čisti jzbygněv; totéž platí o dokladech villa Ysdobin Reg. IV r. 1267, castrum Yzgorelik Kosm. pokr. r. 1131, Yzcorelik t. 1126. – Vedle stsl. jména měsíce izokъ (= červen) máme dva doklady stč., ysok (= květen) v breviáři ČMus. XIV stol., v. Rozbor 190 poznam., a zoka (= května) meſecie CisMnich. 97ᵃ; tu není jasno, je-li původní i-, či jь-.
9. K ę-, ą-. Tu je přisuto j- v językъ č. jazyk, vedle stprus. insuwis, – jęti, jęlъ č. jieti, jal vedle vьz-ęti, vъz-ęlъ atd. č. vzieti, vzal atd.; – také pro české vňutř, vnitř dlužno předpokládati starší vъn-j-ątrь, se vsutým j, kdežto stsl. vьn-ątrь atd. je bez j.
10. j bývá vsuto, když slabika se končí samohláskou a následuje slabika – buď téhož slova, buď slova jiného těsně připojeného –, která se začíná též samohláskou. Na př. Marija, Marijě m. Mari-a, z marigye matky Pass. 415, marigy Mandalenu t. 335, k svatým marigyem ML. 121ᵇ marygino výštie Kruml. 9ᵃ; Maryganek Háj. 453ᵃ; – Floriján, grobiján Us., -ijan Btch. 443, z -ián; – štátuja BartD. 12 (zlin.); – dial. lutrija Btch. 443, ob. lutrije, lutriji atp. Us.; – petrolejum chod. 55, kymnázijum t.; – ob. fijala; – kafe, dial. gen. kafeja, dat. lok. kafeju BartD. 136 (sev.-opav.); – dial. aji Btch. 443 z a-i, baji t. z ba-i; – má-ji to? BartD. 16 (zlin.) z má-i (a toto m. má-li, srov. víš-i m. víš-li t., był-y tam m. byl-li t.), daleko-ji? t. z daleko-i.
11. j je vsuto v dial. ijdu, ijděš atd. BartD. 91 (stjick., místy); tutéž je také idu, iděš a ídu, íděš atd.; není to změna i v ij, neboť í se tu jinde tak nemění; ijd- vzniklo nejspíše kontaminací tvarů id- a jd-, z ijd- pak stalo se dále íd-. – V nář. lašském jest místy ij za i v imperativech, na př. utřij, utřijmy, utřijće, začnij, -ijmy, -ijće, lehnij, -ijmy, -ijće BartD. 122, pnij, -ijmy, -ijtě t. 125, padnij, -ijmy, -ijtě t. 126 atd., jako v polštině: pnij, pnijmy, pnijcie, mrzyj, -yjmy, -yjcie, dźwignij, -ijmy, -ijcie atd.; tu jest j přidáno analogií podle imperativů jiných, které je mají právem, na př. uměj, umějte atd.
12. j je přisuto ve mnohých adverbiích. Především v komparativech ob. vícej, dálej, výšej atd. Us., věcej, méněj, dálej, ponížej BartD. 88 (stjick.); vedle vícej atp. je také víceji, tuto pak jest -j nebo -ji podle náležitých komparativů delších bohatějʼ n. bohatěji stč. bohatějie. Odtud, totiž od adverbialních komparativů vícej atp., myslím že se šířilo přidávané -j také k adverbiím jiným, a tak vzniklo na př. zasej Us. a BartD. 88 (stjick.) ze zase, – přecej Us. z přece, dial. přecaj BartD. 65 (val.), 85 (stjick.), 110 (laš.), – podlej, vedlej t. 30 (pomor.) a 60 (dol.) z podle, vedle, – dneskaj t. 65 (val.) z dneska, – včeraj t. 40 (zlin.), 88 (stjick.), 110 (laš.) ze včera, – včilkaj t. 88 (stjick.) ze včilka, – včilej t. 110 (laš.) ze včile, – henkaj Šemb. 54 (laš.) z henka (tam.), –
