Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<526527528529530531532533534>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

a jeřáb: jako tu bylo vedle řeřáb také jeřáb, tak přiděláno k náležitému jeřáb- také analogické řeřáb-.

5. V dial. idu, idem, ideš atd. m. jdu jest na pohled změna j- v i-; rovněž tak v slc. imanie v č. jmění, slc. ihra a hrozenk. ihrác BartD. 40 v. stč. jhra, jhráti. Ale věc má se poněkud jinak: tu bylo původně jь-, tedy d-, m-, gr-; z toho je v češtině podle pravidla jerového jdu, jmění, jhra, později j- se odsouvá a jest jen du, mění, hra; v jiných jazycích slovanských jь- též dílem zaniklo, dílem však je změněno v i-, na př. v pol. idę (jdu), imieć (stč. jmieti) a mam (stč. jmám), igra (stč. jhra) a gra, rus. idu, imêtь, igra, igratь a gratь atd.; česká nářečí, která tu mají i- za náležité j-, nemají toho změnou z j-, nýbrž taktéž z jь-, jako je to jinde ve slovanštině. Při idu mohl by býti výklad, že jest i- přidáno vlivem infinitivu dial. ít, íst, ísť atp.; ale výklad ten nepostačuje pro i- v imanie, igra a j., nelze ho tedy držeti. Někde vyskytuje se jdu (du) a idu vedle sebe, na př. v nář. dbeč. Btch. 441. – Rovněž tak není je- změněno v i- v dial. ihła BartD. 220 (slov.), ihla (slc.) za č. jehla, nýbrž bylo tu pův. gъla, z toho je jednak jehla (v. § 137), jednak ihla, ihła.

6. Ve s-nim vysl. s-ňím, m. s-jím, sníti m. sjíti, z-ňeho m. z -jeho atp. zdá se býti j změněno v ň; ale tu vzniklo ň z n-j, s-ním = je sъn-jimь atd., v. § 289. – Rovněž tak není změněno j ve v v č. vejce, vajce proti stsl. jaje, pol. jaje rus. jajce atd., nýbrž tu bylo psl. aje, a k tomu přisuto v č. v-, jinde j- (srov. černo-v-oký Us. vedle černo-j-oké Suš. 101).

7. Vedle pijavka říká se místy pihavka (vých.-česk. a j.); trvám že postupem pijav-piav-pihav-, tedy h hiatové.

8. Cizí j zůstává, na př. Jan, Ježíš atd., obecné přitakovací adverbium jo = ano z něm. ja (též litevština přejala něm. ja Kluge 150): – v anděl z lat. angelus vyslovovaného anjelus je změněno v ď, v. č. 2, – v žid pak za lat. Judæus je stará změna v ž, přijatá do slovanštiny z prostředí románského.

j se přisouvá.

1. K a- (na začátku) v slovích: jablko, stsl. jablъko a ablъko, všude jinde v slovanštině ja-, vedle sthněm. apful, Apfel, lit. obůlas, tedy psl. ablъko Mikl. Et. Wtb. 1; přisutí z doby předhistorické; – slc. jahňa č. jehně, stsl. jagnę a agnę, vedle lat. agnus, tedy psl. agn-, Mikl. t., přisutí z doby předhistorické; – stč. javo, slc. javiť, č. jeviti, stč. zjěviti = iz-javiti; bez j- je toto slovo ve složeném zěviti = z-ěviti, iz-aviti; stsl. jav- i av-; – dial. jalmužna m. alm-, yalmuzna PassKlem. 54ᵇ,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).