suté. Je v češtině přisuto v jazyku spisovném, a kromě toho v některých nářečích; naproti tomu jsou nářečí jiná, ve kterých tu j- přisuto není, jako je nepřisuto jinde ve slovanštině; na př. vedle č. spisovného a dialektického jíti je v jiných nářečích ít neb íst BartD. 34 (zlin.), přiiť t. 105 (laš.), při-iť, na-iť, do-iť Btch. 441 atd., jako stpol. ić npol. iść, jihosl. a rus. iti, – vedle jikra jest ikra chod. 53, íkra Kotsm. 10, jako v pol. a j., – a rovněž tak je vedle sebe jíl a íl, – jilm a ilm BartD. 65 (val.), – jíní a inovatka, Btch. 441, – jiný a iný, inej chod. 53, Kotsm. 10, BartD. 12 (zlin.) a j., Pastrn. 113 atd., doklad z doby starší: yni m. jiný Třeb. 1486, II. 85, 1, a, – jircha a irchář Kotsm. 10, – jiskra a iskra chod. 53, BartD. 12 (zlin.), Btch. 44, Pastrn. 113 a j., ískra Kotsm. 10, –jistý a istý, istej, istota Kotsm. 10, BartD. 12 (zlin.), Btch. 441, – jíva a íva Kotsm. 10, BartD. 12 (zlin.), doklady z doby starší: kořenie jwy Chir. 74ᵇ, ywa Háj herb. 12ᵇ a j., s ywau t. 348ᵃ, wody ywowe t. 7ᵇ, – jizba a izba BartD. 12 (zlin.), Btch. 441 atd. Je tu tedy čeština rozpolcena: a) jazyk spisovný a některá nářečí mají ji-, jí-, b) ostatní pak nářečí mají i, í-; srov. totéž rozpolcení při odsuvce j- v § násl. č. 3.
6. K o- je přisuto j- v příkladech dialektických: černé joči BartD. 12 (zlin.), jošidiła si mňa, jošidí ťa Pámbů t., že ty mňa jokłamáš t. 34 (slov.), abych ti joprała šáteček t., černojoké děvča Suš. 101, sivojoké děvče t. 113, sivé joči Pastrn. 114 (slc., místy), jostrožky t.
7. K u- je přisuto j- v době staré v jutro nč. jitro, stsl. jutro i utro; srov. dial. zautra (2slab.) BartD. 105 (laš.); – dále v dial. ju m. u: ju studénky stála BartD. 12 (zlin.), ju našeho t., ju studničky ju studenej t. 34 (slov.).
8. K ь- je přisuto j- v jьdą, z čehož je podle pravidla jerového č. jdu; bez j- je slovo toto ve složeninách stsl. vъnьdą, sъnьdą, č. vendu, sendu, = vъn-ьdą atd.; z vъn-jьdą bylo by stsl. vъňьdą č. veňdu atd.; – v psl. jьgъla, srov. stprus. ayculo Nadel Mikl. Et. Wtb. 95, z čehož je stsl. igla, v č. pak podle pravidla jerového jehla; – v jьgra, z čehož je stsl. igra a č. jhra, ke yhrzye Alb. 95ᵇ, ghrati Kruml. 384ᵃ, ghranye Hrad. 66ᵃ. ghrzecz Hrad. 95ᵃ, do ghrzyſcie Koř. Act. 19, 31, nč. hr- m. jhr-; – v jьm-, z čehož je stsl. imą, imêti atd. a č. jmu, jmieti atd., bez j- jest toto ьm- v složeninách vъz-ьmą č. vezmu, otьmą č. otmu, otme ŠtítMus. 63ᵇ (= odejme); – v jьmę (z pův. ьn-mēn-, srov. Brugm. I. 189 a II. 556, Wiedem. 73 a Bartholomæ v Bezzenbergerových Beiträge 17, 132), z čehož je stsl. imę a č. jmě, jméno; – jьmel-, z čehož je stsl. imela a č. jmelé, jmelí viscum; – v jьzъ, lit. iš m. iž; z toho je stsl. iz? v češtině není slovo toto samostatné, nýbrž jen v složeninách *jьz-; tu pak žádáme za ně jz-, *jьz-byti stsl. izbyti č. *jzbýti atd., j- záhy odpadlo a jest zbýti, srov. hra m. jhra, du m. jdu, mám m. jmám atd. (v. § násl., č. 6, 7 a 8); dokladů psaných iz- jest několik v Greg., ty
