a z toho počťen, poczczen Alb. 54ᵇ, aby poccen byl Koř. 1. Potr. 4, 11, slavně pocżtien jest Ol. Ex. 15, 21, den pocżtieny venerabilis t. 12, 16; – za řeččina (vlastně řěčščina) je řečtina Us.; – ze tščě stsl. tьšta socrus stalo se ččě a z toho čtě, (vstane) zelva proti czczy ſwe adversus socrum Ol. Mich. 7, 6, cztye socrus MamC. 139ᵇ, Comest. 127ᵃ, ctye Šimonova Koř. Luk. 4, 38; – ze tščicě stalo se ččicě a z toho čticě, plakáním hi tſſchzicziu ApŠ. 155, hoře a czczyczy Alb. 7ᵃ, bolest a cztyczy Štít. uč. 153ᵇ; – ze tščivý je ččivý a dále čtivý, nasytil duši tſcziwu animam inanem ŽKap. 106, 9, czczywu ŽWittb. t., srdce poče cztiwo býti BrigF. 46ᵇ; – z akk. na-tščútrobu je na-ččútrobu a dále na-čťútrobu, na cztytrobu piti GestaKl. 55ᵃ.
4. čs je změněno v ts ve ptačstvie-ptatstvie, rozličného národa ptatſtwij Kv Ol. 56ᵇ, a Mohutský m. Mohučský, Mohutſký VelKal. 208 a j.; pokud tu je ts = c, je to změna čs-c.
5. čc v tc. K nom. smyčec je gen. smyčce atd., a tu změněno ve šmytce; odtud pak vzato t i do nom. a je nč. ob. šmytec Suš. 671. K sg. děvečka je du. děvečce, z toho je děvetcě, dwie diewetcze Comest. 49ᵃ.
6. čš v tš. Příkladem toho je větší z věčší; původně bylo věcší, z vent-jьs-, ale dokladu bezpečného pro stč. věcší není; přešlo záhy ve věčší (srov. § 423 č. 3), a z toho tedy vyvozujeme větší: naywyeczſye šlechta AlxV. 242, wyetſſy hřiech Štít. uč. 135ᵇ, wyetſſye chvála t. 104ᵇ, wietſſie úsilé AlxH. 4, 12 atd., dosud tak.
7. Sem klademe také změnu čř-tř, neboť ř je též sykavka. Za původní červo stsl. črêvo slc. črevo bylo stč. čřěvo, žabie chsryewcze Rostl. 393, z toho je třěvo, trziewa Pass. 392, kuřie trzewcze RostlF. 12ᵃ atd., a přisutím (v. § 407 č. 4) střěvo; – rovněž tak bylo z pův. červ- stč. črěví, čřěvíc, lehké czrziewiczie Hrad. 23ᵇ, a dále třěví, třěvíc trſiewi mój calceamentum ŽKlem. 107, 10, trziewicie Pass. 456, a střevíc; – z pův. čerm- stč. čřěmcha (nedoloženo, ale dlužno předpokládati, že bylo), a z toho třemcha, trzyemcha Rozk. 1108, Třěmešná, Třěmšín, a střemcha Jg.; – z pův. čern- stč. čřěn (nedoloženo), slc. črenka Messerschale, a z toho třenka a střenka; – z pův. čerp- stč. čřěp (nedoloženo), slc. črep, a z toho třěp, trzyep Rozk. 2950, střep; – z pův. čerbulja str. čřěbule (nedolož., ze sthněm. kërvola, a toto z lat. caerifolium Kluge 166), a z toho třěbule; – z pův. čers- stč. čřěšně (nedoloženo), a z toho třěšně, trzyeſſnye Vít. 95ᵃ, střešně; – z pův. čerda stč. čřieda, credica t. j. čriedica viculus Gloss. Jer., blato czrſiedne lutum platearum ŽKlem. 17, 43, a z toho třieda, trzyeda Cath. 179ᵃ, střída; –z pův. čersla (plur.), stč. čřiesla, cerezla MVerb., slc. črieslo, a z toho třiesla, prokla trzyeſla jeho DalC. 50, střiesla, – z pův. čerslo stč. čřieslo (nedolož.) slc. črieslo, a z toho třieslo, trzyeſlo Vocab. 175ᵇ stříslo Jg.; – z pův. čert-, sln. črêt sumpfige Waldung, je stč. čřiet- (nedolož.), a z toho jméno místní
