Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<538539540541542543544545546>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

členu -stl jest vynecháno někdy t a někdy l; tedy na př. letoroſtli své ŽKap. 79, 12, letoraſly své ŽGloss, t., letoraſti své ŽWittb. tamt. Přesmyknutím je pak ratolesl, ratolest, na př. tři ratoleſſly Pulk. 4ᵇ, ratoleſt ŽKlem. 91, 13, ratoleſtmy Ol. Ezech. 31, 3 atd. Krom toho jest kombinací tvarů předešlých také ratoresl a ratorasl, na př. ratoreſl Koř. Mark. 13, 28, na ratoreſlech t. Mat. 13, 22, ratoreſle (pl. akk.) EvOl. Mat. 21, 8, ratoraſlemy JiřBrn. 425.

Přesmykuje se r v po-vrêz-, po-vraz a po-srêd-.

V slovích sem patřících je slabika první po- (předložka), a v druhé jest obsaženo r (ř); toto pak přesmyknutím dostává se do slabiky první, která se tím mění v pro-; když pak jsou oboje slova starší s po- a novější s pro- vedle sebe, vzniká kontaminací znění nové, kde jest r v slabikách obou. –

K po-vrêz- patří subst. po-vříslo ob. pobříslo stč. povřieslo slc. povrieslo, z po-vrêz-slo, z koř. verz- ligare (o změně verz-, vrêz- viz zde nahoře § 457). Přesmyknutím zde vyloženým vzniklo dial. pro-vísło BartD. 93 (kel.) a pro-vizło t. 111 (laš.). Když pak vedle nového pro-víslo bylo také staré po-vříslo, vzniklo kontaminací obého pro-vříslo, provříslo Reš. Jg., probříslo Us. Jg.

Z téhož koř. verz- stupňovaného ve vorz- je subst. po-vorzъ a z toho podle § 457 č. po-vraz, na př. povraz funis MVerb., powraz Hod. 39ᵃ, powrazek Lact. 69ᵃ atd. Přesmyknutím je z toho pro-vaz, prowaz Hrad. 95ᵇ, ML. 110ᵇ, prowazek ŽGloss. 138, 3, ŽWittb. t. a j.; a kontaminací pro-vraz, prowraz BrigF. 73 a Boh. m. 22ᵃ, prowrazek ligamen SlovKlem. 60ᵃ. V Alb. 72ᵃ je powrazy a prowazy na téže stránce, v Lact. je powrazek 69ᵃ a prowazek 74ᵃ atd., obojí tvary byly dlouho vedle sebe v obyčeji; vrchu dosáhlo pak znění provaz, poněvadž mělo oporu ve zdánlivé souvislosti tohoto slova s pro- a vázati.

K po-srêd- pak patří č. prosěd, prosřěd a prostřed. Byl adverbialní výraz po-srêdê, zachovaný v stsl. po-srêdê, rus. po-sredi, pol. po-śrzod. Z toho vzniklo přesmyknutím stč. pro-sěd, proſied mořě Hrad. 130ᵃ, proſyed hořě Rúd. 15ᵃ, proſyed mé dušě t. 11ᵃ, z proſiedka ŽKlem. 83ᵃ, u proſiedcie t. 81ᵃ a j. Kontaminací původního po-srêd- a podružného pro-sěd je stč. pro-srěd a pro-sřěd, proſried žaláře UmR. 359, proſried nepokoje t. 174, proſrzyed stáda AlxV. 1570, proſrzyed noci t. 2438, na prozrziedku AlxH. 2, 34, proſrzyednyeho moře AlxV. 605 atd. Z tohoto pak je přisutým t 313) adverb. prostřěd nč. prostřed, proztrzyed jistby Mast. 291, proſtrzied dnóv ŽWittb. Ezech. 10, na proſtrzied Betlemě Hrad. 68ᵃ atd.

Přesmyknutí ve mhla, mlha, hmla.

Původní mьgla (dvojslab.) bylo snadno vysloviti. Ale když -ь- zaniklo

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).