stsl. ągrinъ, pol. węgrzyn; uher, pol. węgry, wągry; – úhoř, stsl. ągorištь anguilla, pol. węgorz; – úterý, úterek, z *ą-ter-; – útlý, stsl. ątlъ perforatus, pol. wątły; – uzel, pauz, pavuz, pauza, pavuza, motouz, motovuz, přívuzný, příbuzný, stsl. ąza vinculum, ązlъ, pol. węzeł, pův. onz-, stupň. z koř. enz-, venz- = vázati; – úzký, stsl. ązъkъ, pol. wązki, wąski; – užovka, pol. wąž had gen. węža; – velbloud, stsl. velьbądъ, pol. wielbłąd, got. ulbandus; – vous, stsl. ąsъ, pol. wąs gen. wąsa; – zub, stsl. ząbъ, pol. ząb gen. zębu; – zubr, stsl. ząbrь; – zvuk, stsl. zvąkъ, pol. dźwięk;
– žalud, stsl. želądь, pol. żołądź, žaludek, stsl. želądъkъ, pol. żołądek.
Sem patří dále -u- za -ą- v slabikách kmenových (přípon kmenotvorných), na př. labuť pol. łabędź, z *labądь (sr. Mikl. Et. Wtb. 162), pstruh stsl. pьstrągъ, ostružina pol. ostrężyna a j.; zejména také v slovesích tř. II. mi-nú-ti stsl. mi-ną-ti atd., – v part. nesúc, tešúc-, nč. nesouc, tešíc, stsl. -ąšt-. – Tvar participia -úc- stsl. -ąšt- má také subst. tisíc stč. tiśúc, Mikl. Et Wtb. 370. Podle stsl. tysąšta očekáváme tvrdé tisúc; ale stsl. je vedle tysąšta také tysęšta, a dlužno pro slovanštinu předpokládati tvary tysontj- a tysentj-; prvé dalo do češtiny tvrdé *tisúc, druhé měkké *tiśác; z obou těchto tvarů žádaných vznikl kontaminací tvar historický tiśúc, tisiuc nč. tisíc.
Konečně patří sem některá slovce neohebná. Na př. sú-, sou- = stsl. są-, v složeninách soused stč. súsěd, stsl. sąsêdъ, pol. sąsiad; sousek stč. súsěk, příhrada, stsl. sąsêkъ cisterna, pol. sąsiek přístodolek; soupeř stč. súpeř, stsl. sąpьŕь, pol. sąpierz; – ú-, ou- = stsl. ą-, v složeninách údol stsl. ądolъ pol. wądoł; útek stsl. ątъkъ pol. wątek; úvoz stsl. ąvozъ pol. wąwoz atd.; – kudy, tudy, jinudy atd., stsl. -ąd-, z *ko-nd- atd.
b) V koncovkách tvarův ohnutých:
v sg. akk. sklonění a-kmenův : rybu, stč. dušu, nč. duši, psl. rybą, dušą;
v sg. instr. téhož sklonění: stč. rybú nč. rybou, stč. dušú nč. duši, stsl. ryboją, dušęją n. rybą, dušą;
v sg. inst. kosťú atp., nč. kostí, psl. kostьją;
v sg. akk. fem. sklonění zájmenného: tu, stč. našu nč. naši, psl. tą našą;
v sg. instr. fem. téhož sklonění: stč. tú, archaist. tojú, tojí, našú, nč. tou, naší, stsl. toją, našeją;
v sg. akk. fem. sklonění složeného: stč. dobrú, pěšú, nč. dobrou, pěší, ze staršího -u-ju, psl. -ą-ją;
v sg. instr. fem. téhož sklonění: stč. dobrú, pěšú, nč. dobrou, péší, z -u-ju, -ą-ją;
v sg. instr. stč. mnú, tobú, sobú, nč. mnou, tebou, sebou, stsl. mъnoją, toboją, soboją;
v sg. 1. praes. vezu, tešu teši, stč. prošu proši, psl. vezą, tešą, prošą;
