san… je gen. bez té samohlásky v č. sna, snu, pol. snu, luž. snu, rus. sna, srbch. sna, atd.
57. V češtině hlásky bývalé ъ, ь dílem zanikají, dílem mění se v e (pohybné), někdy také v samohlásky jiné (rovněž tak pohybné).
Střídnice e za ъ a e za ь zní nyní stejně. Ale původně byly kvality rozdílné: e vzniklé z ь bylo úzké (jasné, jako e původní), e pak vzniklé z ъ bylo široké (temné); poznáváme to z rozdílných účinků těchto hlásek, o čemž v. doleji § 125.
Střídnice e (za ъ) a e (za ь) jsou v slabikách krátkých; v dlouhých jsou ovšem příslušné jejich střídnice dlouhé.
Střídnice tyto jsou pravidlem v češtině spisovné, jsou pravidlem od pradávna a také v nářečích obecných. Vedle nich vyskytují se v několika příkladech také střídnice: o za ъ, na př. nč. bleskot, stč. blsket z blьskъtъ, večeros z večerъ-sь; – i za ь, na př. part. řika z rьka, v nářečí lašském Lihota, Lihotka za č. Lhota, Lhotka, z lьgot-; – a za ь i ъ, na př. stč. šal m. šel z šьlъ, v slovích přejatých častovati z čьst- a snacha stsl. snъcha; – to jsou odchylky v několika případech jednotlivých, o nichž viz na svých místech doleji (§ 93 č. 4; § 161 č. 2; § 125 č. 3; a § 177).
Ale ne každé e, i, které nalézáme psáno na místě žádaného jeru, smíme bráti za skutečnou jeho střídnici. Na př. v ABoh. je psáno: ze kenihami, we zude derivveneme, v keneze, devadezeti grivny zelata. Hlásky e tuto vytčené zdají se na pohled býti střídnicemi za jer; ale zdání to jest mylné: původce přípiskův ABoh. nebyl cvičený český písař, uměl trochu česky a byl také znalý německého nářečí bavorského, ve kterém bylo obyčejem vkládati e do jistých skupin souhláskových, zejména mezi souhlásku temnou a plynnou: místo glas, brust, zwelf atp. pravilo se v nářečí bavorském gelas, berust, zewelf atd. (Weinhold, Mhd. Gramm. § 31, Bairische Gramm. § 17), a tento dialektický způsob byl písaři ABoh. vzorem, když tyto české přípisky psal. – V Kosm6. I, 10 a j. je psáno Myza, tedy na pohled miž- za mьž- (Mžě); ale to může býti z německého jména řeky (Mis, Mies), jež ovšem samo svým -i- jest také svědectvím pro mьž-. – V lok. Knaſawezi list. 1088 a v rozetagil ŽGloss. Hab. 6 jest e nesprávné. – V dat. instr. du. plecima, plecima ŽKlem. 90, 4, pleczyma ŽKap. t. a Štít. ř. 115ᵇ, plecyma ŠtítOp. 247ᵃ a j. jest -i- podle nom. pleci, jako v stsl. pleštima vedle pleštьma. – V Baw. 109 (verše 8slab.): hněv starého osla stíhá│že mladý nechce nésti giha, je psáno giha, ale čísti dlužno jha (stíhá: nésti-jha).
V nářečí slovenském jsou střídnice jako v češtině, ale častěji jest o za ъ, ano místy také a za ъ i ь. Na př. dъska č. deska, slc. doska, deska, daska; rъžь č. rež, slc. rož, rež, raž; dъždь č. déšť, slc. dežď, dažď; mъchъ č. mech, slc. moch, mach; domъčьkъ stč. domček, slc. domček, domčok; starьčьkъ stč. starček, slc. starček, starčok; ovьsъ č. oves, slc.
