a toto byl by mělo zůstati, – ale nezůstalo, jak svědčí doklady Wacemil Kosm. II 48 (rkp. z r. 1154), Váceslav, Václav atd. Proti výkladu pak druhému, trons-truns-trus, jest připomenouti, že bychom tou cestou spíše očekávali trys- než trus- (srov. pův. lunko psl. lyko, č. lýko); krom toho je patrno, smíme-li pro češtinu správně předpokládati ę (tręs-), že stejným právem můžeme předpokládati také ą (trąs-).
ą.
47. Psl. ą vyvinulo se
a) na začátku a uprostřed slova z pův. on- a an-, když následovala souhláska ještě další mimo j.
Z pův. on. Na př.: podle lit. ranka bylo pův. ronka, a z toho je psl. rąka č. ruka; – podobně lit. lanka. pův. lonka, psl. ląka č. louka; – koř. trens- (= třásti, stsl. tręsti) stupňován v trons-, z toho je psl. trąsiti č. trousiti; – koř. ment- (= másti, stsl. męsti), stupň. mont-, z toho psl. mątiti č. moutiti.
Tak vzniklo také ą ve složeninách stsl. sąpьrь, sąlogь atp., z pův. som-p-, som-l-. Složením slovce som s následující souhláskou p-, l- atd. vzniká skupina ont (t. j. on- a souhláska) a z té dále ąt. V jiném položení mění se som podle pravidla (v. § 17, 1) v *sun, a toto dále v sьn, sь.
Také v dąti podobá se, že ą je z om, *domti; ale také by se mohlo vykládati z -ьm-, srov. doleji pęti (z en m. ьn) § 50 a Lesk. Handb.² 33.
Odchylkou odtud jest znobiti, jestliže toto slovo pochází ze zonb-, stupňovaného z koř. zenb, zemb- = zábsti; ale výklad tento je nejistý a znob- jest asi původu nějakého jiného.
Z pův. an. Tu skleslo a před souhláskou v o a vzniklé tak on změnilo se jako v případech předešlých v ą. Na př. pův. an-, zachované v lat. angustus, dalo on, a z toho vyvinulo se psl. ą-, ązъkъ; – podobně jest pův. an- v lat. angulus, a za to psl. ą-, ąglъ; – podle ř. ἄνεμος, lat. animus, bylo pův. an-s-, a za to je psl. ąchati.
Když po on, an následovalo j, nosovka se nevyvinula. Na př. vonja = v-on-ja, kdež jest totéž on z an, jako v ąchati.
b) Na konci slova vyvinulo se -ą z pův. -ām. Na př. sg. akk. tą ženą z pův. tām genām, – 1. sg. berą z pův. bherām lat. feram (m. ferām). –
Když předchází souhláska měkká, zůstává ą vzniklé z ām beze změny; na př. v sg. akk. dušą, sg. 1. tešą atp. jest -ą po souhlásce měkké, rovněž tak jako ve stejných tvarech tvrdých rąką, peką. Naproti tomu ą vzniklé z ont (t. j. on- a souhl.) zůstává tu jen v nitru slova, na př. v plur. 3. tešątь, part. tešątj-; za koncové -ōn, -ont bývá tutéž -ę, na př. v nom. masc. neutr. tešę.
