v ňe (začež podle pravopisu knižného psáno ně). Na př. lašsky něch, něsetě, hrněc, mładeněc atp. BartD. 97 a 105 atd., v nářečí lašském je z pravidla toho vyňato -ne ve vok. Jane, pane a v subst. nebo (nebe); hrozenk. lahně č. lehne, klakně č. klekne, něněchá, młýněc BartD. 40; stjick. sedně, ňésť, hrňec t. 89; v nář. slc. je ne-ňe pravidlem: ne, nebo, nesiem (nesu), padne atd. (psané ne vysl. ňe) Hatt. slc. 24.
V ne, né, které je z pův. nъ- nebo z noje (stažením), neměkčí se ovšem nikdy, ani v nářečích tuto vytčených; na př. laš. sg. instr. honem (z -nъmь), synek (z -nъkъ), krasneho (z -noje-) BartD. 105, slc. onen, krásne (neutr.), fem. gen. dat. onej, krásného atd. Hatt. slc. 24 – 25. –
Srov. te v § 305 a dc v § 318.
nь.
292. Také od následujícího -ь nemění se n v ň ani v češtině spisovné, ani v nářečích, a je tedy na př. den, ječmen, jelen, kámen, kořen, plamen…, panský, pohanský atp., z pův. dьnь…, panьsk- atp.
Kde tu jazyk spisovný má ň, tu jest analogií, na př. v nom. akk. daň, žeň gen. -ni (t. j. –ňi) atd. jest -ň podle gen. atd. Svědectvím je tomu novotvar lázna vedle lázeň: pro něj dlužno předpokládati tvrdé lázn, poněvadž z měkkého lázň nebyl by se mohl vyvinouti; svědectvím podobným je tvrdé n v přiekořizna, san (masc.) pl. gen. sanóv, subst. básnař atd. Analogické daň proniklo ovšem již v době staré, jak svědčí doklady psané: bazṅ OtcB. 48ᵃ, zzeṅ messis Ol. Lev. 26, 5, ſang (saň) JiřBrn. 26 atd.
Rovněž tak má se věc v nářečích. Na př. k dial. nom. hrněc je gen. do-hrynca BartD. 104 (laš.): v nom. hrněc t. j. hrňec jest n- změkčeno od -e (které ovšem jest za býv. -ь, gъrnьcь), v gen. pak hrynca (gъrnьca) je za bývalé nь- nezměkčené n, n- se tu tedy od -ь neměkčí.
Odchylky, ve kterých za nь je dialektické ň, vysvětlují se dílem analogií, dílem příčinou jinou.
Analogií vysvětluje se -ň zejména v subst. mor. kameň, kořeň, jeleň, płameň, jačmeň atp. Btch. 430 (dol.-beč.), BartD. 28 (zlin.), 40 (hroz.), 60 (val.), 117 (laš.) a j.: bylo ň- změkčené v některých pádech od koncovky pádové (sg. dat. lok kameni, gen. kameně z -ne atd.), a odtud přejalo se také do nom. (akk.).
Jinak než analogií vysvětliti třeba odchylky dialektické paňsky, pohaňska kaša BartD. 107 (laš.) a Šemb. 54; to upomíná na pol. pański, pogański, způsob polský zasahuje v těchto slovích také na území české (lašské).
Se změnami nь srov. tь v § 306 a dь v § 319. –
Sem klademe také výklad dial. haňba, hoňba. Slova ta jsou v ně21*kterých
