Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<367368369370371372373374375>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[371]číslo strany tiskuv ňe (začež podle pravopisu knižného psáno ). Na př. lašsky něch, něsetě, hrněc, mładeněc atp. BartD. 97 a 105 atd., v nářečí lašském je z pravidla toho vyňato -ne ve vok. Jane, pane a v subst. nebo (nebe); hrozenk. lahně č. lehne, klakně č. klekne, něněchá, młýněc BartD. 40; stjick. sedně, ňésť, hrňec t. 89; v nář. slc. je ne-ňe pravidlem: ne, nebo, nesiem (nesu), padne atd. (psané ne vysl. ňe) Hatt. slc. 24.

V ne, , které je z pův. - nebo z noje (stažením), neměkčí se ovšem nikdy, ani v nářečích tuto vytčených; na př. laš. sg. instr. honem (z -nъmь), synek (z -nъkъ), krasneho (z -noje-) BartD. 105, slc. onen, krásne (neutr.), fem. gen. dat. onej, krásného atd. Hatt. slc. 24 – 25. –

Srov. te v § 305 a dc v § 318.

.

Také od následujícího -ь nemění se n v ň ani v češtině spisovné, ani v nářečích, a je tedy na př. den, ječmen, jelen, kámen, kořen, plamen…, panský, pohanský atp., z pův. dь…, pask- atp.

Kde tu jazyk spisovný ň, tu jest analogií, na př. v nom. akk. daň, žeň gen. -ni (t. j. –ňi) atd. jest -ň podle gen. atd. Svědectvím je tomu novotvar lázna vedle lázeň: pro něj dlužno předpokládati tvrdé lázn, poněvadž z měkkého lázň nebyl by se mohl vyvinouti; svědectvím podobným je tvrdé n v přiekořizna, san (masc.) pl. gen. sav, subst. básnař atd. Analogické daň proniklo ovšem již v době staré, jak svědčí doklady psané: bazṅ OtcB. 48ᵃ, zzeṅ messis Ol. Lev. 26, 5, ſang (saň) JiřBrn. 26 atd.

Rovněž tak má se věc v nářečích. Na př. k dial. nom. hrc je gen. do-hrynca BartD. 104 (laš.): v nom. hrc t. j. hrňec jest n- změkčeno od -e (které ovšem jest za býv. -ь, gъrcь), v gen. pak hrynca (gъrnьca) je za bývalé - nezměkčené n, n- se tu tedy od -ь neměkčí.

Odchylky, ve kterých za je dialektické ň, vysvětlují se dílem analogií, dílem příčinou jinou.

Analogií vysvětluje se -ň zejména v subst. mor. kameň, kořeň, jeleň, płameň, jačmeň atp. Btch. 430 (dol.-beč.), BartD. 28 (zlin.), 40 (hroz.), 60 (val.), 117 (laš.) a j.: bylo ň- změkčené v některých pádech od koncovky pádové (sg. dat. lok kameni, gen. kamez -ne atd.), a odtud přejalo se také do nom. (akk.).

Jinak než analogií vysvětliti třeba odchylky dialektické paňsky, pohaňska kaša BartD. 107 (laš.) a Šemb. 54; to upomíná na pol. pański, pogański, způsob polský zasahuje v těchto slovích také na území české (lašské).

Se změnami srov. v § 306 a v § 319. –

Sem klademe také výklad dial. haňba, hoňba. Slova ta jsou v ně21*[372]číslo strany tiskukterých

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 10 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).