33ᵃ, pyeſnyemy ML. 35ᵇ atd., místo básnmi stsl. basnьmi atd. – je podle dušěmi.
4) Ve sklonění zájmenném patří sem sg. nom. akk. masc. ten, jeden, jen(ž), sen atp. z tъnъ, jedьnъ, jьnъ, sьnъ. Dále předložkové akkusativy sg. veň, nadeň atp. z vъn-jь atd. Zájmeno če- gen. čeho dat. čemu atd. mělo pro nom. akk. kmen čь-, srov. skr. ki- v nom. akk. kim, vedle ka- (= *ke-) v gen. kasja atd.; s enklitickým -žь bylo čь-žь, z toho č. pro-čež, na-čež atd. Bez enklit, -ž jest jen -č, na př. pocz jsem přišel Pass. 274, pocz li by byl (přijel) t., máme-li pocz jěti bojovat Ol. 3. Reg. 22, 15, na-č, o-č, pro-č Us. Ve složení s předložkami, které se končily jerem, je se-č, ve-č, v-ni-ve-č Us., pode-č Brikc. 45 atp., ze sъ-čь atd.; ve složení čь s předložkou jerovou a se -žь je na př. vъ3-čь2-žь1 = v-čež, wnywczez t. j. v-ni-v-če-ž Lit. Sap. 7, 8. Ze kmene čь- je také archaistický gen. co, čso = čьso; ve spojení s předložkou na př. z = izъ, je tedy správně ze-co = izъ-čьso, když opata ze czo pohonie Rožmb. 65, upomínaj ač máš ze czo t. 230, kak sě ze czo spraviti t. 69, ktož móž svědkem býti ze czo t. 209 a j. O zájmenu veš z vьšь v. doleji § 145.
144. Pohybné e v kmenových koncovkách některých odvozenin. Na př.: orel adj. orlí, osel adj. oslí; – služba stsl. služьba, služebný, služebník, ze služьbьn- atd.; – nábožný, náboženství z -žьnьstvьje; –jádro, jadrce z jadrьce, yadrcze Rozk. 1041; z toho jadérce, yaderce Baw. 36; adj. jadrný, a podobně bedrní, jatrní, vedrní, žebrní, bedrník atd., hlízu bedrnij Háj. herb. 195ᵃ, žíly yatrnij t. 237ᵃ, bolesti wedrnij t. 354ᵃ, kosti žebrne t. 269ᵃ, hlízy žebrnij t. 87ᵃ, yatrnijk t. 386ᵃ a j.; – vědro, vědrce, wyedrcze vody PassKlem. 171ᵇ; z toho vědérce, wiederce vody Pass. 431;
– zrcadlo, zrcadlko, v tom zrcadlku HusE. 3, 141, z čehož jest nč. jednak zrcátko (vynecháním -l- a spodobou dk v tk), jednak zrcadélko; – jablko demin. stč. jablečko, adj. jablečný atp., z jablъčь-; –kadidlo, adj. kadidlný, stromové kadidlnij Háj. herb. 19ᵃ; – třiesla, žlaz třiſlnijch Háj. herb. 295ᵇ; -jěhnec adj. jěhenčí. – Part. -l mívá dial. vkladné e; na př. neſel Pass. 302, lezeł Brikc. 159, nemohel, utekel Šemb. 12 (valašsk.), slc. nesel, padel Hatt. 113, mohél, zdvihél Pastrn. 110.
145. Pohybné e v slabikách kořenných jednak samotných, jednak v předložkách s nimi spojených. Případů, které sem patří, jest veliká síla, a vyvíjejí se tu zvláštnosti velmi rozmanité, zvláštnosti, které mnohdy jenom na kořenech nebo i slovích jen jednotlivých se vidí. Zvláštnosti tyto vyvíjejí se časem, a podle toho mají mnohá slova i s této stránky svou historii. Vytknouti a vyložiti je nelze tedy jinak, než vytčením příslušných slov pokud je třeba všech; totiž ne všech slov, kde vůbec jest -e- za bývalé jer, nýbrž kde toto -e- jest pohybné, tu a v tvaru tom na svém místě bývajíc a jinde, v tvaru jinéin a ve spojení jiném nebývajíc, nebo kde
