toto psaní za naznačení hlásky přechodné mezi a a ě. Ale mezitím nalezeno o zlomku EJ, že je padělán. Doklady v Reg. I. nejsou vůbec dosti spolehlivé, a příklady, které sem vůbec patří, jsou transkripce znění českého v textech latinských, úmysl písařův je v jejich literách ea, ae ovšem naznačen, ale nám nejsou dosti zřetelny. Ve uiſazaeni Žgloss. je beze vší pochyby omyl; na sklonku stol. XIII, do nėhož se Žgloss. hlásí, bylo přehlasované vysázěni pravidlem.
102. Chronologii přehlásky a-é atd. lze stopovati jenom v češtině západní; pro mor. a slc. není pro to dostatek svědectví, hlavnė textových památek. Pro češtinu pak západní máme svědectví tato:
1. Výrazy svacen, posvacen, usvacen, svacenie, svacenec, svacenina atd., jichž doklady uvedeny jsou nahoře v § 100, A). Výrazy tyto drží se až do XVI stol. (hrudí svacených, v bibli Benát. a Melantr.) a jsou odchylkou od obecného pravidla, svace- místo svěce-. Odchylky té nelze jinak vysvětliti, než že jsou to archaismy, zachované v terminologii náboženské.V tom pak je spolu obsaženo svědectví, že na začátku doby křesťanské přehláska ještě nebyla pronikla, nebo dokonce že jí vůbec ještě nebylo. – Podobně svědčí subst. vóła, buď wola tvá Modl. 58ᵃ, archaismus zachovaný v otčenáši.
2. V kronice Kosmově v rkp. A (Kosmas zemřel r. 1125, rkp. A je z r. 1154) je v českých jménech vlastních pravidlem nepřehlasované a: sg. nom. Lubussa I, 4, Lubossa I, 4 a 6, Brusnica I. 9 a j.; sg. gen. filius Borsa (= Borša, k nom. Boreš) II, 44 a III, 48; pl. nom. Gedcane II, 2, Psowane II, 37, Trebowane t., Slasane t. a j.; v jiných slabikách vnitřních: Bracizlaus II, I a II, Slasane II, 37, Wacemil III, 48. Odchylka je tu jediná: sg. nom. Neusse, virum Neusse nomine (nominativ jmenovací) III. 15, vedle Neussa III, 23. Kosmas klade v kontextu latinském slova česká z pravidla ve formě takové, jaká by jim náležela v kontextu českém. Doklady rkpisu A jsou tedy svědectvím, že v době té bylo pravidlem ještě nepřehlasované a, ale že se již vyskytuje také přehláska ě*). Doklady rkpisu A opakují se v rkp. 1, jenž je ze stol. XIII; z toho však nemůžeme pro stol. XIII nic abstrahovati, jeť v rkp. 1 prostě opsano, co měla jeho předloha starší.
3. Na česká jména vlastní v listinách v Reg. I, pokud jsou pravé, není spolehnutí v příčině naší, poněvadž je latinští písaři rozmanitě měnili. Spoléhati však lze trvám na česká appellativa tutéž vkládaná. Z těch jsou nám zde důležita: vaccam quae ialovica dicitur t. j. jalovica, z r. 1130; (custodia) quae vocatur strasa t. j. stráža, z r. 1143; (collecta) quae berne vocatur t. j. berně, z r. 1208; bernie vel pomocz t. j. berně, z r. 1249
*) S tím shoduje se také doklad w Knaſawezi (nom. kňaža ves) v list. ze stol. XIII, padělané na r. 1088, snad podle předlohy nějaké staré.
