přísně. Odchylky hojnější jsou od stol. XV, a množí se časem víc a více. Vyskytují se jenom v těch případech, kde jazyk nynější od bývalé pravidelnosti se liší; na př. vyskytují se odchylky slyšel a slyšali atp., kde i jazyk nynější má odchylné slyšel, ale nevyskytuje se odchylka slyšaní (subst. verb.) atp., kde pravidelná přehláska slyšení dosud se zachovala. Odchylky dosahují v 2. pol. XV a 1. pol. XVI stol. té míry, že usus patrně se kolísá a tvar nepravidelný (t. j. tvar s přehláskou nebo nepřehláskou nepravidelnou) stejně jest oprávněn, jako pravidelný. Potom následuje v 2. pol. XVI ustálení, usus přechází od libovůle ke stejnosti, z parallelních tvarů dříve stejně oprávněných jednoho se drží a druhého se vzdává: řídí se při tom nikoli snad pravidlem přehláskovým, nýbrž snahou uniformovací, a vzdává se tedy tu tvarů od přehlásky odchylných (na př. slyšali atp.), jinde však také tvarů pravidelných (na př. slyšal atp.). Výsledek změny je ten, jejž vidíme v nové češtině spisovné a skoro stejnou měrou také v nářečích v Čechách.
103. Rozšíření a postup přehlásky a-ě atd. na území českém jeví se nestejné.
V Čechách je přehláska pravidlem. Z památek stč. poznáváme, že se tu vyvinula až do míry pravidlem stanovené, že svou dobou (od XIII do konce XIV stol.) trvala veliká pravidelnost, pak nastávaly odchylky, bylo kolísání a ustálil se stav, který trvá dosud v jazyku spisovném a většinou i v českých nářečích. Srov. § předcházející.
O Moravě (a Slezsku) máme některé doklady staré a hojná svědectví v nářečích nynějších.
V památkách staromoravských nalézáme nepřehlasované a, á častěji jenom v MüllB. (písař toho byl z dialektu blízkého polštině): krala matyaſſa 618 a 619, za papeſſa 619, tochto meſſicza t., otcza 618 a 619, svatého czetna (sic) m. čteňá 618, od bozeho wſtupena 619, zboza t. j. zbožá 620, dla oderzena odpuſkom 620 (m. obdržeňá), waſſem duſſam 618, w ginſſich zemach t., poruczam t. (2krát), klaknete t., klaknite 620, poklaknite 618; dále v otčenáši v témž rukopise (podle excerpt p. Jos. Truhláře): odpuſſczamy, w boha otcza wſſemohuczeho ſtworzitela neba y zeme. V jiných textech staromoravských dílem odchylek takových vůbec není, na př. v Kat., dílem se vyskytují zřídka, na př. credica t. j. čriedica Gloss. Jer. (z 1. pol. XIII stol ), padena t. j. padeňá t., neprzazen ROl. 131ᵃ, przichazagicze Pror. Ol. Bar. 4, 6, ſrdcza waſſye EvOl. 96ᵃ a 106ᵇ, impt. nepuſczay ROtcPetr. 370.
V moravštině nynější vyskytuje se přehláska ě atd. poměrně zřídka; vyskytuje se hojněji v městech než v řeči venkovanův; a hojněji v nářečích západních než ve východních; vedle ní pak a místo ní je většinou a atd. Vidí se v té příčině promiskuita tím pozoru hodná, že přehláska a nepře-
