hláska v témž nářečí, a druhdy v témže slově vedle sebe se vyskytují. Na př. v nář. zlin. je telecí, vsíknút, zapříhat BartD. 7 a j., a vedle toho zlin. tela, kuřa gen. kuřate atd.; v nář. starojick. zapříh, smít sa, síha atd. vedle kuřa, hříba, do vrbá, přát, okřát atd. BartD. 84; v nář. keleckém přítel, příť, vzíť, síha atd. vedle gen. vrabca, do-zelá, svážajou atd. t. 92; v lašském jastřab, ṕaď, ṕasť, śać (síti) atd., a vedle toho přidlo (přádlo), přidky (přástky) t. 98, inf. křičeť, part. běžeł t. 99; v dolnobeč. zíbnóť (zábnouti), zapříhnóť, zapříhať, víznóť, vsiknóť, dosíhnóť, dosíhl, síha, přístka (přástka), smíť se, víť (váti) atd. Btcli. 421, a vedle toho gen. znameňá t. 417, zemjám t. 418, olšám, žářa, půvoca, nechtěja Šemb. 110 a 111 atd.; v témž nářečí časují se slovesa třídy V. 1ᵇ dílem s přehláskou, dílem bez přehlásky, na př. jest krájím, krájíš, -jí, -jíme, -jíte, -jijó, impt. krájé, inf. krájeť, part. krájeja, krájeł atd., a naproti tomu zabíjám, zabíjáš, -já, -jáme, -játe, -jajó, part. zabíjaja, zabíjał, zabíjané Btch. 248; v obecně moravském číša Šemb. 15, ve zlínském knížací BartD. 7 atp. jsou přehláska a nepřehláska vedle sebe v týchže slovích.
Jak vysvětliti tuto promiskuitu? Na pohled zdá se, že kuřa, gen. kuřate atd., do vrbá, zemjám, zabíjáme atd. jsou tvary starožitné, proti tvarům přehláskou změněným telecí, vsíknút, dosíhnóť, síha, smíť sa, přítel, krájíme atp. Ale výklad ten neuspokojuje, poněvadž nevysvětluje, proč přehláska tu jest a tu není, na př. ve zlin. telecí a knížací, v dolnobeč. krájíme a zabíjáme atd. Třeba tedy výkladu jiného, a ten jest: přehláska a-ë pronikla ne-li veskrze, tedy zajisté velikou měrou také v moravštině; bylo tedy i staromor. přehlasované kuřě gen. kuřěte, gen. do mořě do vrbie, pl. dat. zemiem atd., a bylo ovšem také přehlasované telecí, vsiekne, siehne, smieti sě, přietel; v kuřě, kuřěte atd. zrušila se přehláska podle plur. kuřata atd. a vznikly novotvary kuřa, kuřate atd.; a podobně vznikly novotvary do-mořa, do-vrbá, zemjám atp., místo do-mořě atd., vlivem gen. do-města, pl. dat. ženám atd.; krom toho mohl tu působiti také vliv přicházející od východu, kde tvary tyto většinou byly zůstaly bez přehlásky (srov. Kotsm. 17); v adjekt. telecí atp. se přehláska někde zrušila a jest telací podle plur. telata, někde pak zůstala nezrušena; pro slabiky vnitřní v číša, knížací, vsíkne, smíť sa atp. nebylo tvarů blízkých s -a- (-á-), anebo, kde byly, nebyly dosti působivé, proto zůstala přehláska nezrušena
– číša, přítel, smít sa atp. –, ano rozšířila se i přes míru – vsíknút podle vsíkne, dosíhnóť podle síhne atp.
Výkladu tomuto jsou podporou také tvary dial. hráz, mez, zem atp.; sotva vznikly odsuvkou z původního hráza, meza, zeḿa, neboť nemáme příkladu, že by se odsouvalo koncové -a; vznikly tedy, jako stejné tvary západočeské, odsuvkou z hrázě n. hráze, mezě n. meze, země, a bylo tedy i mor. hrázě n. hráze atd. (srov. Btch. 420), t. j. byla tedy i v moravštině přehláska hráza-hrázě atd.
