porou zvítězily nad tvary konkurrentními počel, počeli atd.; – jinak bylo při slyšal, slyšel atd.; také tu vyskytuje se aorist novotvarý slyšach atd., ale velmi zřídka; tu tedy v době kolísání zase tvary slyšel, slyšeli atd. mají podporu v aoristech slyšech atd., a tou podporou vítězí.
2. Podle pravidla nahoře podaného je přehláska a-ě náležitá v aor. 2. 3. sg. počě, slyšě a 2. pl. počěste, slyšěste, v osobách ostatních je provedena analogií a jest tedy sg. 1. počěch, slyšěch místo počach, slyšach a vlivem os. 2. a 3. počě, slyšě atd. Rovněž tak je přehláska náležitá v sg. nom. dušě m. duša, pl. instr. dušěmi m. dušami atd., a naproti tomu na př. v du. dat. instr. dušěma m. dušama, pl. dat. dušiem m. dušám (-amъ) a lok. dušiech m. dušách (-achъ) je způsobena analogií. K tomu je dlužno připomenouti, že dokladů pro staré nepřehlasované počach, slyšach, dušama, dušám atd. (z češtiny západní) nemáme a že podle známých dokladů přehláska analogií způsobená počěch, slyšěch, dušěma, dušiem atd. nejeví se mladší, než přehláska náležitá v počě, slyšě, dušě atd., t. j. že přehláska analogická v počěch atd. pronikla hned anebo nedlouho po přehlásce náležité počě. Naproti tomu vídáme jinde, že přehláska analogická proniká teprve za delší dobu po přehlásce náležité; na př. počal, slyšal drží se od XII do sklonku XIV stol. vedle počėli, slyšěli, rovněž tak přadu vedle přědeš atd. Otázka: proč proniká přehláska analogická v případech prvějších hned, v druhých pak až po staletích ? Odpovědi nevím jiné, než která se dává ze srovnání obojích těchto tvarů: v počě-počach-počěch, dušě- dušám-dušiem atp. je přehláska v koncovce (nepravím ve flexivní příponě), a naproti tomu v počal-počěli-počel, slyšal-slyšěli-slyšel, přadu-přědeš předu atp. je přehláska v nitru slova, a dlužno tu tedy uznati skutečnost, že uniformující analogie provedla stejnost v koncovkách hned nebo záhy, v nitru slov pak až během delší doby.
3. Po bývalé pravidelnosti následuje kolísání, z kolísání pak vycházejí tvary uniformované, jednak s přehláskou provedenou ě(e) veskrze a přes čáru, na př. slyšel, slyšela, slyšeli atd., jednak veskrze s nepřehlasovaným a, na př. začal, začali atd. Někdy zvítězil tvar ten v nářečí tom, onen v onom; na př. z býv. slyšal-slyšěli je č. slyšel-slyšeli a mor. slyšal-slyšali. Někdy tvary oboje v nářečích týchže se drží. na př. ob. třasu-třaseš a třesu-třeseš atd. Někdy pak vyvíjí se při těchto duplikatech rozdílný význam; na př. za stč. táhnu-tiehneš atd. je nč. táhnu-táhneš (transitivum a intrans.) a tíhnu-tíhneš (intransitivum).
4. V ŽGloss. 91, 14 psáno uiſazaeni plantati, místo vysázěni, ae m. ě. Podobně napsáno jest Pieshae Reg. I. (v list. z r. 1228, podle Erbena = Pieščě), Mesea t. (1. z r. 1184, = Mžě), Msea t. (1. z r. 1186, = Mžě) atd., a ozuzaiae examinans Greg. Hojně dokladů takových – ae, ę, ea za ě – nalézá se v padělaném zlomku evangelia svatojanského (EJ) a ve spise o něm (Staročeský zlomek evangelia svatojanského 1881, § 31) bral jsem
