a 1240; silva quae Scalice nuncupatur t. j. skalicě, z r. 1211; terram quae wesce vulgariter appellatur t. j. véscě, z r. 1225; ielenye gora, z r. 1241; mensuram quae chtwrtne appellatur t. j. čtvrtně, z r. 1249; babie struha z r. 1249, mecze (du.) z r. 1252. Doklady tyto jsou tedy v 1. pol. stol. XII bez přehlásky (z 2. pol. XII není žádných) a od poč. XIII mají přehlásku.
4. V ABoh. (z pol. XIII) jsou tvary přehlasované v keneze t. j. u-knězě, dete t. j. dietě, moie komara t. j. mojě, a nepřehlasovaný žádný. Také v HomOp, (z 2. pol. XIII) je všecko přehlasováno, kromě nahoře uvedeného a vyloženého archaismu poſuuaceni 152ᵃ a uzaſenie 154ᵃ. Rovněž tak v CisMnich, (z téže doby), na př. namatheye t. j. na Matějě, meſecie t. j. měsiecě atd.; odchylkou je tu však ſveria 97, má-li to býti – zvěŕa.
5. Od sklonku stol. XIII máme památky stč. dosti hojné, a v nich jest přehláska a-ě provedena do plné své míry.
V dokladech tuto uvedených jdou tedy tvary nepřehlasované do pol. stol. XII, přehlasované pak od poč. XIII. Tím není řečeno, že by v Čechách do pol. XII nebylo bývalo přehlásky, a od poč. XIII tvarů nepřehlasovaných; ale přece je tím dosvědčeno, že doba mezi pol. XII a poč. XIII stol. leží v průběhu přehlásky a-ě, že v době té přehlasování toto se dálo. Dálo se pravděpodobně také po nějaké desítiletí před tím i po tom. Doba jeho byla zajisté delší, než jen půl století; ale není potřebí, aby byla bývala mnohem delší, také o přehlásce u-i nalezneme, že se vykonala v době krátké, kratší než sto let.
Při hledání této chronologie nehleděno ke glossám Greg. a k Pražským zlomkům hlaholským.
Glossy Greg., kladené do doby ok. r. 1100, mají některé shody s padělaným zlomkem evangelia sv.-Janského, proto je třeba opatrnosti. Povážil jsem věc opětně a myslím, že není dostatečné příčiny k pochybování; od mínění, že by to byly glossy čistě české, jsem však upustil. Přehláska a-ě je v Greg. do dvou pětin provedena, v. můj spis Stč. zlomek evang. sv.-Janského § 32 (tu patří k dokladům s přehláskou také praueſe ze t. j. pravieše sě, jež dosud mylně se čtlo pranoſe ze); to dá se s chronologií nahoře nalezenou bez hrubého odporu srovnati, možná, že glossy Greg. jsou o něco mladší, než se myslí.
V Pražských zlomcích hlaholských je psáno: eza dara cêlenie tję liši (Šafařík, Glag. Fragm. 1857 str. 35), sg. gen. cêlenie (přehlasovaný) m. -ьja. Také to neodporovalo by příliš naší chronologii, ješto zlomky tyto podle Jagiće ze sklonku stol. XI pocházejí; možná že jsou ještě mladší (Šafařík kladl je do 2. pol. IX nebo 1. pol. X st., Sreznevskij do XI n. XII, Makušev až do XIV, v. Filolog. Zapiski 1877, IV. 17 a 23), a možná též, že ojedinělý jejich doklad cêlenie jest omyl. –
V památkách stol. XIII a XIV zachovává se přehláska a-ě atd. velmi
