začat, ťat. jat, ale vzít BartD. 25 (zlin), pať, žať atd. t. 44 (březovsk. pjac, ucjac, začac, vzjac t. 42 (hrozenk.), ṕať t. 77 (rožnovsk.) atp.; – sup. je právem bez přehlásky pat, někda mě ma mátě posláše zat na pole (t. j. žat) Pass. 293; – aor. sg. 2. 3. pě stsl. pę, pl. 2. pěste stsl. pęste, a podle toho také pěch stsl. pęchъ atd., (ještěrka) przypie ſie k ruce Pavlově Comest. 270ᵇ, Petr Malchovi vtye ucho Krist. 95ᵇ, ſtyechu Pass. 353; – part. -l plur. masc. pěli du. fem. neutr. pěle, ze staršího ṕali, ṕalě, psl. pęli, pęlê, a naproti tomu sg. m. pał, f. pała, n. pało, du. m. pała, pl. f. pały, n. pała, lučišče své napal ŽKlem. 7, 13, napieli ſu lučišče t. 10, 3; – part. -t ṕat a pěti atd., na kříži rozpat ŽKlem. 157ᵃ, všichni zapieti jsú Ol. Nauin 3, 10; subst. verb. pětie, rozpietie ChelčP. 179ᵃ;
– part. -s ṕav a pěvše atd., napaw lučišťe Ol. 3. Reg. 22, 34, na kříži tě rozpyewſſe Kruml. 101ᵃ. – Bývalá pravidelnost ruší se časem odchylkami, když analogií vyvíjejí se tvary s -ě- místo -a-, a naopak, na př. (Vespasian) poczel kralovati Mart. 22ᵃ, zaczali sme zpievati Lobk. 74ᵇ atd. Po delším kolísání ustaluje se v jazyku knižném usus, který se udržel většinou dosud a podle kterého jest v part. -l, -t, -s jednostejné -a-, tedy sg. masc. pal, pat, pav, a analogií také plur. m. pali, pati, pavše; v subst. verb. zůstalo -ě-, napětí, infinitiv pak má dílem samohlásku náležitou, na př. začíti, vzíti, stíti, žíti (stč. začieti atd.), dílem je tvaru nového -outi, na př. pnouti, přijmouti atd. Odchylkou od nč. pravidelného pal-pali atd. je chodské vzel vzela vzelo vzeli, začel začeli, zatěl zatěli chod. 34 (jenom v slovesích uvedených).
Krom toho patří sem přehlásky v slabikách příponových (přípon kmenotvorných):
v sg. nom. akk. kmenů vzoru rámě, psl. ramę;
v kmenech vz. kuřě; sg. nom. akk. stč. kuřě, nč. kuře, stsl. kurę; gen. kuřěte, nč. kuřete, stsl. kuręte, a tak celým singularem; du. nom. akk. kuřětě, dvě holubyetie Ol. Lev. 14, 22 a j.; gen. lok. kuřatú; dat. instr. kuřatma stsl. kurętьma, ь z konc. -ьma, které by bylo mohlo způsobiti přehlásku, vypadlo dříve; pl. nom. akk. kuřata; gen. kuřat stsl. kurętь; dat. kuřatóm; lok. kuřětech, stsl. kurętьchъ, o knyezetech Pulk. Lit. 1ᵃ, o českých knyezietyech Pass. 578, pak analogií kuřatech; instr. kuřaty; dial. mor. kuřa, kuřate, kuřati atd. BartD. 7 (zlin.) a j., děvča Suš. 88, děvčatě t. 517, děvčati t. 190 atd., slc. kurä, kuraťa, kuraťu atd. Pastrn. 130 atd.; – odtud odvozené subst. kuřětina, kurzietyna Rozk. 2618, adj. kuřėcí atd.; –
v sg. nom. masc. (stč. též neutr.) part. praes. kmenů měkkých kryjě nč. kryje, tešě nč. teše, dial. kryja, kupuja, teša BartD. 26 (zlin.) a j., psl. -ę; –
v part. praes. vzorů trpěti a prositi trpě, trpiec- nč. trpíc-, prosě,
