řešeto v. řešato, jezero v. jazero, jehla v. jahla, klepeto v. klapeto, člen v. článek, stč. žleb v. nč. žlab, žléza v. žláza, šlepiti v. šlapati, šlépěj v. šlápěj atp. Tu je naopak změna e(ě) v a, v. § 157.
Rovněž tak není přehláska v Tater a taterský vedle Tatar a tatarský
– na př. Thaterfi AlxB. 6, 16, taterzy DalC. 82, každý tater Mill. 42ᵇ, taterowe t. 95ᵃ a j., lid taterlky t. 38ᵇ, tatarzi t. 42ᵃ, královstvie tatarlkeho t. 126ᵃ atp. –; slovo to přejato ve formě dvojí, jednak tater- (z němč., srov. tatrman), jednak tatar- (z lat.), a odtud jsou i tvary jeho dvojaké.
V stč. vyskytují se doklady věnúti věne: vietr powyene Štít. uč. 25ᵃ, větřík powyene Modl. 169ᵃ, vicher wiene ChelčP. 160ᵃ, který nás vicher muož powienuti convellere Otc. 29ᵇ, větrné powienutije Alxp. 65; proti nč. vanu, vaneš zdá se, že stč. věne je přehláska, ale tu je vlastně stč. věnúti z koř. vě-, nč. pak vanúti je nově utvořeno podle vál váti; srov. Listy filol 1884, 274.
B) a, á (z psl. a) přehlasováno v ě, ie v koncovkách tvarův ohnutých:
ve vzoru oráč (meč) v sg. gen. akk. oráčě nč. oráče, a du. nom. akk. oráčě, -e, dial. mor. oráča BartD. 17, 67, 111 a j., Btcha 263, slc. oráča, stsl. orača; –
ve vz. řebří (Juří) v týchže pádech: řebřie z rebŕá, psl. –ьja;– ve vz. moře v sg. gen. a pl. nom. akk. mořě nč. moře, dial. mor. a slc. -a, psl. moŕa; –
ve vz. znamenie v týchže pádech; znamenie ze znameňá, dial. mor. -(j)á, slc. -ia, psl. -ьja; –
ve vz. dušě (panošě) v sg. nom. dušě nč. duše, dial. mor. a slc. -a, psl. -a; plur. instr. dušěmi, dušemi, dial. mor. a slc. -ami, psl. -ami; – v du. dat. instr. dušěma z dušama, pl. dat. dušiem nč. duším z dušamъ a pl. lok. dušiech nč. duších z dušachъ je přehláska provedena analogií;
– ve jménech domáckých Káča, Mářa (fem.) atp. a v příjmeních Váňa, Píša (masc.) atp. je přehláska zrušena analogií jmen podobných Háta, Bárta. atp.; v stč. bylo v sg. nom. Káčě, Péšě, na př. Ancze Lún. ks. z r. 1411, Byetuſſye t. 1411, domina Kaczie t. 1429, ipsa Maruſſie t 1421, Sdenye Kyſeloniſſa t. 1410, Katerina seu Kaczye list. z r. 1443, Kaczie kramářka list. z r. 1463, Peſſye promisit Lún. ks. z r. 1389, Horynye non comparuit t. 1394, Johannem dictum Hrabanye t. 1397, Jeſſye carnifex t. 1390, Jan’ Hrabanie KolB. 1524 atd.; v nářečí chodském dosud Káče, Hanče chod. 34; s přehláskou zrušenou: Petrus carnifex et Kacza uxor sua Lún. ks. 1384, Manya filia t. 1427, domina Wanya t. 1404, domina Sdenya t. 1408, Maruſſa tabernatrix t. 1357, Pescha sartor t. 1406, Jeſſa carnifex t. 1394, Wania KolA. 1517, Gijſſa t. 1517 atd.; usus nč. má -a, Káča (kromě chod. Káče, Hanče), Píša atd.; a tak bývá i pl. dat. Káčám (masc. Pišům), lok.
