v srdci spěcha Levšt. 149ᵇ; v příbuzném štědrý stč. ščedrý stsl. štedrь není přehláska, nýbrž -e- původní: ščedrý je z koř. sked-, ščiediti ze skend-; –
tęg, stsl. tęgъ labor, tęgnąti trahere, tęgotьnъ gravidus, tęžati opus facere, tęžьkъ gravis atd.; č. tah, tahati, táhnu, těhař, těžař, těžar, tėhotný, tėžěti, těžký, dial. pomor. ťažký BartD. 29, slc. ťah, ťahat, tiahnuť, ťahotný, ťažký; – stč. praes. táhnu, tiehneš atd., potyehneſs NRada 1475, sladkost duši tyehne Alb. 86b, ſtiehnemy t. 83ᵇ, tyehnéte Pror. 4ᵃ, potáhnú ŠtítV.160; impt. tiehni atd., ztiehny ruku svú Krist. 54ᵃ. tyehnyewye oba za jednako Mast. 109, k tomu tyehnyeme ſye Štít. ř. 173ᵇ; impf. tiehniech atd., když vojska tyehnieſſe Pass. 90, (dievky) tiehniechu DalJ.-8. J; aor. 1. sg. tah, 2. 3. těže atd., przytah duch attraxi ŽWittb. 118, 131, Petr wytyeze meč ML. 100ᵃ, když wytahu vojě AlxB. 7, 32; aor. těžech atd., przytieżech Troj. 222ᵇ, roztyezzechu jeho tělo ML. 104ᵇ; part. táhna, wytahna Kat. 192; táhl, tiehli, netahl toho dořéci Pass. 340, (králové) przitiehli sú Ol. Gen. 14, 7, táh, tiehši, ztaah ruku vecě EvZimn. 18, jeho rucě roztyehſſe Pass. 202; tėžen, an roztyezen (na kříži) Modl. 144ᵇ, rameni jenž sta roztyezzenye (na kříži) Rúd. 32ᵇ atd.; odchylky jsou již v textech starých: provaz hrdlo ſtahne Hrad. 95ᵇ, všickni potiehnú DalJ.108 rkp. L, tahny mě po sobě Modl. 44ᵇ, na voziech věžě tahnyechu AlxV. 2275, tazechu Hod. 47ᵃ, nepřietel przytyehl (pro rým: střěhl) AlxV. 944, že pohani przytahly (pro rým: náhlý) t. 1385, wytahſſe Modl. 55ᵇ, s roztazenymy žilami t. 52ᵃ atp.; nejčastěji vyskytují se odchylky ve rčení netáhnu co učiniti až …: tu ustrnulo tah- u významu jiném, zapomínáno, že je stejné s táhnúti trahere, a vyjímalo se z přehlásky obecné, na př. netahnes ot ňeho (od kováře) jěti, až ť mrcha (kůň, jejž kovář okoval) počne klécěti Hrad. 132ᵃ, liška toho řéci netaze, až atd. t. 131ᵃ, netaze slova skonati, až t. 80ᵇ, netahle ſta sě přituliti Pass. 278 atd.; ale ovšem někdy bývá přehláska náležitá také zde, na př. netyeze on mluvenie přestati, až se ukázachu synové královi Lit. 2. Reg. 13, 36; – v nč. provedeno v slovesích těchto jednostejné -á-, -a-, jenom v tíhnouti (= někam se chýliti, kloniti, svou tíží atp.) jest -í-; odkud i subst. tíha; –
tęz-, stsl. tęzati; č. tázati, otázka; stč. praes. tiežu, tiežeš, impt. těž, part. praes, tiežě, já vás otiezy Krist. 78ᵃ, otíži se vás Br. NZák. 111ᵇ, kterak, ſe tiežeſs ChelčP. 109ᵃ, když ſe kto tieze t. 15ᵃ, otyezem jich Pass. 307, tijžete ChelčP. 124ᵃ, pyšní ſe tijži t. 126ᵃ, otiez otcě svého ŽKlem. Deut.7, tyezye ſye a radujě sě Pass. 303, tiem sě potyezyucze AlxV. 2137 atd.; odchylky jsou teprve z doby pozdější: (každý) ſe vtaže ChelčP. 17ᵇ, tažiczyho ſe jich t. 34ᵇ; ale časem ovládly tvary s analogickým táž-, taž-, a bývalá pravidelnost zatlačena úplně: nč. táži se, otaž se atd.; –
tręs-, stsl. tręsą, tręsti; stč. praes. třasu, třěseš atd., jímž sě dušě trzyeſſe Alb. 35ᵇ, ruce ſye wztrzeſſeta Štít. ř. 70ᵃ, prach otrzeſſem t. 222ᵃ,
