Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<353354355356357358359360361>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[357]číslo strany tiskufine; sed l rarius circa a quam , quia statim sonaret parvum i. Habenda est ergo tanta differentia. Unde volutio sic scribitur: val̇, scilicet cum puncto, sed volve sic: val. Item mulier maledixit sic scribitur: żena l̇ál̇a“ etc. (Hus. Orth. 180). Předtím mluvě o y praví Hus také: „Qui ergo vult bene loqui bohemice, quia valde saepe occurit illa litera y, discat eam formare ponendo principium linguae sub inferioribus dentibus et in medio elevando linguam per modum circuli; et simili modo formabit et poterit dicere l̇yko, ml̇yn“ etc. (t. 179 sl.). Ve Výkladu na desatero přikázaní pak píše: „Jakož Neemiáš slyšav, ano dietky židovské mluvie odpolu azotsky a neumějí židovsky a proto je mrskal a bil, též nynie hodni by byli mrskánie Pražené i jiní Čechové, jenž mluvie odpoly česky a odpoly německy řiekajíc tobolka za tobol̇ka, liko za l̇yko“ atd. (HusE. 1, 133 a Slav. Bibl. II, 187). Svědectví Husova, napsaná na počátku stol. XV, platí ovšem také pro stol XIV, v němž Hus vyrostl a nářečí své si osvojil. – Hus ovšem tak i psával; na př. ve výkladu desatera přikázaní: zwl̇aſtie, z zl̇oſti, neproml̇uwiṡ, vſtavil atd. (Slav. Bibl. II, 194 195). Také v OtcB. (z 1. pol. stol. XV) psáno často ; na př. vmy47ᵇ, vſtawil̇ t., ſl̇uziti t., pl̇atiti 48ᵃ, ſpol̇u t., ſwietl̇o t., diabel̇ zl̇oſtny t. atd. Ale celkem psaní málo se ujalo. – V HrubPetr. (tišt. 1501) jest l a ł, ale mateno, zvláště před e. Na př. hłedieti 53ᵃ, w łetienij 32ᵃ, ſmyſſłenee 51ᵇ, ſtworzytełe 52ᵇ; tielem 50ᵇ; myſł 39ᵇ; wełmi 53ᵇ a welmi 15ᵇ. – V Ben. (tišt. 1506) je l a ł bez rozdílu, na př. toliko Jos. 7 a toliko t. 1, młuwil t. 1, ſpáłiti t. 6, flyſſałi gsme t. 2 atd. – V rkp. Lobk. (z r. 1515) psáno l jen jedno. – V rkp. VšehK. (1515) psáno l a , třeba že v platnosti opačné, jak připomenuto a doloženo v § 276. – V rkp. KřižB. (1520) též tak, v. § týž. – V ChelčP. (tišť. 1522) jsou litery l a ł, ale kladou se bez pravidla: na př. prziſſel 2ᵃ a prziſſeł 50ᵃ, Apoſſtole 2ᵃ a Apoſſtołe t., ſlawu 2ᵃ a łid 50ᵃ, ałe 2ᵃ, aby nehłedałi 2ᵃ atd. – R. 1533 dotýkají se Optát a Gzel ve své grammatice také rozdílu mezi l a ł; praví, že l „v svém zvuku někdy tence se béře“, jako ve slovích lenochu, lépe a j., někdy pak „hrubě“, jako v blecha lež, klam. – V Háj. (1541) jest l jen jedno. – V kancionále Litomyšleském (tišt. 1542) podle Blah. 40 šetřeno rozdílu mezi ł a l pilně. – Taktéž v kanc. Šamotulském (1561). – Pref. (z téhož roku) a Háj. herb. (z r. 1562) mají l jen jedno. – Blahoslav ve své grammatice (1571) str. 40 dotýká se uvedeného výkladu Optátova a odporoučí rozdíl mezi ł a l; tvrdé ł podle něho vyslovováno „tłustším zvukem“ a netvrdé l mělo „tenší hłahoł“; připomíná, že „někteří staří písaři“ liteře tvrdého ł „oblauček přidávali“ ; a poznamenává na str. 348, že nedbáním rozdílného ł, l někdy se matou slova rozdílného významu, na př. uhel carbo a uheł angulus, wyplinuli exspuerunt a wypłinuli enatarunt. – VelKal. (1578) má jen jedno l. – V bibli Kralické (1579 – 1593) je rozdíl mezi ł a l nejpravidelnější, v. § 281. – Nudož. (1603) 8ᵃ po[358]číslo strany tiskuznamenal,

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).