[352]číslo strany tisku2) Slova onomatopojického původu mívají střídavě r a u, a také l, podle různého pojetí onomatopojického; a podobné i slova jiná. Na př. brbłat a bubłat, mrmłat a mumłat, drdłat a dudłat BartD. 14, krbaňa (střep), kubaňa a głbaňa t. (zlin.) a 224 (val.), krbík, kubík a kłbík (nádoba na brousek) t. 14, frňák a fuňák t. 109 (lašsk.) atp.
Cizí r.
274. V slovích přejatých cizí r většinou zůstává; na př. rek střhněm. recke sthněm. reccho, – ritieř střhněm. rîtære, – varhany lat. organa (pl.), – rada ze stdolněm. râd Uhlenb., – rúta nč. routa ze sthněm. rûta t., – rakev z ork-, got. arka t., – čirý pol. szczyry a rus. ščiryj z got. skeirs t., atd.
Mnohdy však bývá změněno v ř podle pravidel v češtině platných; na př. řehole z lat. regula, – ředkev ze sthněm. retich (a toto z lat. radix), – křižmo z chrisma, – křist-, Krzyſſtofor ROlC. 278ᵇ, anczykrzyſt ROlB. 24ᵃ, krziſtal ŽWittb. 146, 17 (příklady hojnější pro ři za cizí ri v. v § 267) atd.
Změna mimořádná r v ř je v biřmovati z lat. firmare, Heřman z něm. Herman a dial. řmení (rmen) BartD. 63 (val.) z lat. romana; heřmánek utvořeno prostonárodní etymologií ze rmen a Heřman: ze jména rostliny romana, chamomilla romana Jg., vzniklo rmen, rmenek, a z toho pak heřmánek.
Substantiva s koncovkou -r (masc.) přejímají se do češtiny podle pravidla obecně platného (srov. Sidon a Sidoň, Betlém gen. Betléma a Betlémě) dílem do třídy kmenů tvrdých, na př. mistr gen. mistra, Lazar gen. Lazara atd.; – dílem mezi příslušné kmeny měkké a je tu tedy změna zároveň kmenoslovná, na př. mistř vedle mistr, k mému myſtrzy Mast. 67, myſtrzy svému Kat. 118, – Assuř lat. Assur, Aſurz Pror. Isa. 30, 31, – ciesař lat. Caesar, Julius Ciesař VšehJ. 415, nč. císař, – Lazař vedle Lazar, lat. Lazarus, lazarzie Hrad. 33ᵃ, – Tyř lat. Tyrus, do tyrze AlxV. 1176, – Tríř něm. Trier, do města trirzie Pass. 330, – papieř vedle papier nč. papír, ze střhněm. papier (a toto z franc. papier), papierz Boh. 26ᵃ, v. papír, – cinobř vedle cinobr, czinobrz LékB. 222ᵃ, cynobrž Puch. 16ᵃ, – pepř střhněm. pfëffer lat. piper, – klášteř vedle klášter, klaſſterz Přib. 21, do klaſſterze t., klaſſterzow EvOl. 334.
r se přisouvá a odsouvá.
275. a) Přisuto jest r ve rmut- za starší mut-, na př. stč. člověk muty sě ŽKlem. 38, 7, nemut sě proto Hrad. 128ᵃ, zamutek ŽWittb. 141, 3, zamuczen budu t. 12, 6 atd., nč. rmut (subst.), rmoutiti se, zármutek; doklady nejstarší se rmut- jsou z poč. stol. XV zarmucenye Ol. Est. 11, 5, zarmuczenye Kruml. 383ᵇ; v XV a XVI stol. jest oboje v užívání, zamutek ChelčP. 6ᵇ a zarmuczenij t. 175ᵃ, zamuczowali t. 7ᵇ a rmutiti se t. 124ᵇ, zamucen Háj. 252ᵇ a zarmucen t. 254ᵃ, zámutku Br. Jer. 8, 18, zámutkem
![[352]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00364.jpg){kind=link}