Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<734735736737738739740741742>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

B. ZMĚNY V OBDOBÍ MĚKKOSTNÍ SOUHLÁSKOVÉ KORELACE

Čeština měla po změnách přechodného období tento systém fonémů:

Slabikotvorné fonémy

a) Samohlásky:

i e ä u o a diftong ě

b) Slabikotvorné souhlásky:

r̥ l̥ ŕ ľ

Obojí slabikotvorné fonémy existovaly v podobě krátké i dlouhé, kvantitativní protiklad byl fonologický (korelace kvantity).

Neslabičné fonémy (souhlásky)

b p m v d t n z s l r k g ch

b p m v d t ń ź ś ľ ŕ ž š č ň j

Neslabičné fonémy spojovala se slabikotvornými korelace slabičnosti, jež měla celkem čtyři dvojice:

r l v j

r̥ l̥ u i

Tento stav byl východiskem dalšího vývoje v tomto období.

1. Vývoj měkkostní souhláskové korelace

Gebauer s velkou přesností postihl vývoj měkkosti u souhlásky ŕ, ať už šlo o původní psl. ŕ z rj, nebo o ŕ změkčené před psl. předními vokály (Gb. I, 332 n.). Tyto poznatky však nezevšeobecnil na vývoj ostatních měkkých souhlásek, u nichž měkkost nezanechala v pozdějším jazykovém stavu tak zřetelné stopy, jako je střídnice ř za ŕ.

Ve vývoji měkkých souhlásek byla zjištěna jednak změna palatalizačního odstínu (termín Trávníčkův), jednak depalatalizace.

a) Změna palatalizačního odstínu

Již Šachmatov (Otčet 52) ukazuje, že palatalizace souhlásek před předními vokály byla aspoň dvojího stupně: před i, ě byla silnější než před ь, e, ę (v Šachmatovově přepise jsou tyto stupně označeny ti, te). Trávníček (HistMl. 193 n.) rozlišuje dva stupně palatalizace: konsonanty palatalizované a palatální. Psl. ň, ŕ, ľ (z nj, rj, lj) byly plně palatální, psl. varianty tvrdých souhlásek před předními vokály byly v různém stupni palatalizované. Jak jsme již vyložili, psl. palatály ŕ a pravděpodobně i ľ splynuly s ŕ, před předními samohláskami; rozlišena nejen foneticky, nýbrž i fonologicky zůstala pouze trojice n-ń-ň (synem ńeśe k ňemu). Časem však přešly palatalizované závěrové dentály , , ń před vokály i, ě v palatály ť, ď, ň, např. dʹiv > div, dʹětʹi > děti (Trávníček, HistMl. 199 n.). Při tom nové ň se ztotožnilo se starým ň z nj a dále se chápalo jako nepárový foném ň (před e a na konci slova zůstal párový foném ň, např. ńese, dań), kdežto ť, ď, poněvadž stály jen před i, ě, kde , stát nemohly, byly fonetickými variantami měkkých fonémů , .

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).