vůbec není. To je místy v slovenštině východní Pastrn. 4 a dále 115, místy na Valašsku BartD. 59 (v Meziříčí, Krásně a N. Hrozenkově), a pravidelně i všeobecně v nářečí lašském t. 96 a Šemb. 50. Že zkrácení to je z doby pozdější, dosvědčují obměny samohlásek předtím dlouhých, na př. laš. o (pochýlené) za á: krova, słoma, – u za ó nč. ů: muh fem. mohła a j.
510. Některá slova stejného původu liší se ve znění jen kvantitou, a s tím rozdílem bývá spojen zároveň jistý rozdíl u významu (differencování významu kvantitou). Na př. vedle zima frigus je zíma hiems, minulať zijma Štít. ř. 52ᵇ, ať bijehanije vaše nebude zzijmye t. 232ᵇ, v zímě hierne BartD. 9 (zlin.), zéma hiems Neor. 7, zejma Us. podkrk.; – baba vetula a bába avia; – běda interjekce a bída stč. bieda subst.; – děvka ancilla a nč. dívka puella. v stč. ještě nerozlišeno; – svatost sanctitas a svátost sacramentum; – posvěcení a posviecenie nč. posvícení; – sedlo a sídlo; – město civitas a místo stč. miesto locus; – sluha servus slouha pasák: – lhota a lhůta; – kostka cubus a kůstka malá kost; – přesný stč. přěsný a přísný; – hrozný a hrůzný: – hledati a hlídat stč. hlédati; – měřiti a mířiti; – domysl a důmysl; – pojdu a půjdu stč. pójdu; – zahrada a záhrada; – dial. kraj regio a kráj margo chod. 56, – mazání lék a mazaní na koláčích t., – psaní subst. verb. a psání dopis BartD. 9 (zlin.); – hora les a hůra půda nad světnicí t„ v Čechách hora mons a hůra půda nad světnicí nebo některá jistá hora v okolí, na př. Kunětická hůra u Pardubic; v jazyku starším bez tohoto rozdílu: k Hoře Sinai VelKal. 157 a na Huoře Sinai t. 162, na Hůře Tábor t. 208. Z doby psl. je differencování v mąka cruciatus (ą krátké) a mąka (ą dlouhé) farina, č. muka a mouka, pol. męka a mąka, srbch. műka a múka. jeli obé z koř. menk (měkký, mačkati, stč. měčiti = bíti).
Differencování není, kde se kvantitou a významem liší slova původu různého; na př. huba a houba, – hrabě ze sthněm. grâvo, grâvio, a hrábě nástroj hrabací, dial. naopak hrábě Graf a hrabě nástroj hrabací BartD. 9 (zlin.).
