Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<522523524525526527528529530>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

č se přisouvá a odsouvá.

1. Z lat. spica je střhněm. spitze, a z tohoto české špice; za to však bývá stč. šťpicě, ſtpyczie Nom. 69ᵃ atd., a to předpokládá starší ščpicě; ve ščpicě (šťpicě) je přisuto č (ť) zvratnou analogií podle ščpieti-špieti: bylo náležité ščpieti (šťpieti) a vedle toho i špieti, a podle toho vzniklo vedle náležitého špicě také ščpicě (špicě).

2. Odsuto je č (ť) v šk m. ščk (k) a šp m. ščp (šťp). Bývalé ščk, ščp změnilo se v jazyku spisovném a češtině západní v šťk a šťp, odsutí stihlo tu tedy hlásku ť; ale že tato je zde střídnicí za starší a též dialektické č, klademe věc tuto sem, do výkladů o hlásce č. Sem patří: ob. tlouška, deška Us., Kotsm. 15, m. -ščka (-šťka); – Hradiško m. -ščko (-šťko), k Hradiſſtku KolA. 1514, k Hradiſſku t. 1513; – škavka m. ščk- (šťk-), ſſťkawka Háj. herb. 226ᵃ, Sſkawka t. 222ᵇ; – ušknouti m. uščkn- (ušťkn-); slovo toto pochází ze ščьp- (štípnouti), z u-ščьp-nąti stalo se uščnúti, ušťnúti, had uſſtnul jej Štít. uč. 5ᵃ, vſtnut Comest. 80ᵇ atd., srov. § 337; do šťn (m. ščn) vsuto k a bylo šťkn (m. ščkn), každý vſſťknutý Br. Num. 21, 8, když vſſťkl had někoho t. 21, 9 atd.; a ze šťkn (ščkn) vynecháno ť (č), ušknut Jel. Jg.; – špieti, špavý atp. m. ščp- (šťp-), z téhož koř. ščьp-; na př. ſſtpý Štít. uč. 156ᵃ a (voda do oka puštěná) bude ſpiety Chir. 281ᵇ, ſſpěnij Háj. herb. 142ᵇ; lúh ẛtpawy ŠtítOp. 305ᵇ a věci ſſpawe Háj. herb. Xᵃ; ẛtpawoſt ŠtítOp. 391 a 392 a ſſpawoſt Háj. herb. 147ᵇ.

ž (dž).

Hláska tato zněla původně = . V prvotném ž se člen zubný časem oslabuje a zaniká, ž tedy se mění v ž, na př. vok. kъnęže-kněže; srov. § 433. V podružném ž jest d- zjevné, a vyslovuje se podle popisů dialektologův tu , tu d?, na př. stría Hatt. slc. 51, fláu BartD. 65 (val.).

Vznik a proměny souhlásky ž.

ž je dílem z doby praslovanské a tu vyvinulo se z původního g, na př. sg. vok. kněže z býv. kъnęže pův. kuninge, lože z lože pův. logje; – dílem z doby předhistorické pozdější, kdež vzniklo ve skupení žž z původního zdj, na př. v stč. hyžženie, hyzdzenie mé ŽKap. 68, 20, hyzdzenye t. 68 21, dražž-, drazdzowany t. 94, 9, wzdrazdzu ŽMus. Deut. 20; – srov. § 433.

ž z g je prvotné, a také ž ve skupení žž za prvotné bráti chceme; vedle toho jest i ž podružné, v. § násl.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).