[526]číslo strany tiskuč se přisouvá a odsouvá.
447. 1. Z lat. spica je střhněm. spitze, a z tohoto české špice; za to však bývá stč. šťpicě, ſtpyczie Nom. 69ᵃ atd., a to předpokládá starší ščpicě; ve ščpicě (šťpicě) je přisuto č (ť) zvratnou analogií podle ščpieti-špieti: bylo náležité ščpieti (šťpieti) a vedle toho i špieti, a podle toho vzniklo vedle náležitého špicě také ščpicě (špicě).
2. Odsuto je č (ť) v šk m. ščk (sťk) a šp m. ščp (šťp). Bývalé ščk, ščp změnilo se v jazyku spisovném a češtině západní v šťk a šťp, odsutí stihlo tu tedy hlásku ť; ale že tato je zde střídnicí za starší a též dialektické č, klademe věc tuto sem, do výkladů o hlásce č. Sem patří: ob. tlouška, deška Us., Kotsm. 15, m. -ščka (-šťka); – Hradiško m. -ščko (-šťko), k Hradiſſtku KolA. 1514, k Hradiſſku t. 1513; – škavka m. ščk- (šťk-), ſſťkawka Háj. herb. 226ᵃ, Sſkawka t. 222ᵇ; – ušknouti m. uščkn- (ušťkn-); slovo toto pochází ze ščьp- (štípnouti), z u-ščьp-nąti stalo se uščnúti, ušťnúti, had uſſtnul jej Štít. uč. 5ᵃ, vſtnut Comest. 80ᵇ atd., srov. § 337; do šťn (m. ščn) vsuto k a bylo šťkn (m. ščkn), každý vſſťknutý Br. Num. 21, 8, když vſſťkl had někoho t. 21, 9 atd.; a ze šťkn (ščkn) vynecháno ť (č), ušknut Jel. Jg.; – špieti, špavý atp. m. ščp- (šťp-), z téhož koř. ščьp-; na př. ſſtpý Štít. uč. 156ᵃ a (voda do oka puštěná) bude ſpiety Chir. 281ᵇ, ſſpěnij Háj. herb. 142ᵇ; lúh ẛtpawy ŠtítOp. 305ᵇ a věci ſſpawe Háj. herb. Xᵃ; ẛtpawoſt ŠtítOp. 391 a 392 a ſſpawoſt Háj. herb. 147ᵇ.
ž (dž).
448. Hláska tato zněla původně = dž. V prvotném ž se člen zubný časem oslabuje a zaniká, ž tedy se mění v ž, na př. vok. kъnęže-kněže; srov. § 433. V podružném ž jest d- zjevné, a vyslovuje se podle popisů dialektologův tu dž, tu d?, na př. strídža Hatt. slc. 51, fládžu BartD. 65 (val.).
Vznik a proměny souhlásky ž.
449. ž je dílem z doby praslovanské a tu vyvinulo se z původního g, na př. sg. vok. kněže z býv. kъnęže pův. kuninge, lože z lože pův. logje; – dílem z doby předhistorické pozdější, kdež vzniklo ve skupení žž z původního zdj, na př. v stč. hyžženie, hyzdzenie mé ŽKap. 68, 20, hyzdzenye t. 68 21, dražž-, drazdzowany t. 94, 9, wzdrazdzu ŽMus. Deut. 20; – srov. § 433.
ž z g je prvotné, a také ž ve skupení žž za prvotné bráti chceme; vedle toho jest i ž podružné, v. § násl.
![[526]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00538.jpg){kind=link}