Třietež, Trzietez Poř. 1358 (14), UrbR. 397 a j., Střítež; – z pův. čerp- čerpati stč. čřieti, nemáš čím vody naczrziety Krist. 52ᵇ, praes. naczrzeſs Ol. Ex. 4, 9, naczrze t. Lev. 4, 5, naczrzete haurietis ŽWittb. Isa. 3, impt. naczrzy Modl. 175ᵇ part. naczrzieli EvZimn. 10 atd., a z toho třieti, natrzel nápoj z kamene EvOl. 48ᵇ, žbel v ňemžto natřelo člověčie přirozenie vody živé Kar. 126.
c) Když jest mezi samohláskou a souhláskou sykavou, mění se sykavka v j; srov. §§ 404 a j. Při č mám toho doklady jenom pro změnu čc-jc: kočka dat. kojce m. kočce Kotsm. 18 (doudl.); stojí tyčka prostřed dvoře na tej tyjce chméli roste Suš. 749 m. tyčce; stojí tyčička, na tej tyčijce chmelíček obrůstá t. 750 m. tyčičce: jedno (jablko) jest dal svej matijce, druhé jest dal svej sestřijce t. 752 m. matičce a sestřičce.
č se mění v ť.
445. Změna tato jest podobna ke změně c v ť (v. § 424).
1. Obecně pronikla tato změna v adv. točúš, točíš-totíš nč. totiž. Slovo to je složeno z to- a čúš staž. z čuješ (2. os. sg. slovesa čúti, čuju, v. § 477 č. 19); čuješ = sentis, audis vkládalo se nespojitě do věty, skleslo u význam adverbialní, a tu pak podléhalo proměnám dalším: staženo v čúš, složeno s to- a změněno také v totíš a totiž, srov. Listy filol. 1880, 295. Změna č v ť byla zbuzena interjekcí toti nunc; slovce podobně znící toti nunc a točíš scilicet ztotožněna, kontaminací obou vzniklo totiž, v němž zvítězilo znění prvého a zůstal význam druhého. Příklady: chzus AlxH. 9, 4, tochzuſto Pil. a, to nenie z dluhu by czyſſ bylo přikázáno Štít. uč. 135b, toczijſſ Štít. ř. 136ᵇ, tocziſſ Krist. 41ᵇ, toċiṡ Kruml. 2ᵃ, toċiſs ŠtítOp. 53, točíš Hug. 114, tocziz Mand. 19ᵇ atd.; tocžiš LékB. 24ᵃ, totiš t. 35ᵇ, a totyſſ Vít. 99ᵃ, totiſs Hug. 105, totiſſ ŠtítMus. 27ᵃ, totiz t. 59ᵇ, totyz Otc. 24ᵇ totiž Mand. 25ᵇ, totiž t. 11ᵃ atd.
2. Dialekticky mění se č v ť zvratnou analogií tam, kde ť se mění v č: místo ťichý říká se dialekticky čichý, náležité ťichý zůstává však u povědomí též (jako archaismus, nebo vlivem nářečí sousedních nebo jazyka spisovného), jest tedy vedle sebe stejnoplatné ťichý a čichý, a podle toho vzniká naopak také k náležitému číž, čížek analogické ťíž, ťížek. Příklady z nářečí nynějších: řítice mor. m. říčice, řídčice = řídké síto Jg., tiž (zkrác. m. tíž), tižek BartD. 107 (laš.), papuťe t. m. papuče, žluť t. 64 (val.) a 52 (dol.) m. žluč; z doby staré; víno z zzluty smíšené EvOl. 248ᵇ t. j. z-žlutí m. s-žlučí, dietěcím ſwitiegem Kat. 42 t. j. svytějem m. svyčějem, polyň a zlut Lvov. 84ᵇ m. žluč, octa ſe zluty t. 25ᵇ, (ten) tě obklyty t. 27ᵃ m. obklíčí, vtynyczy t. 68ᵇ a 69ᵃ m. učiniti; 3. plur. pytí ŠtítJes. (Listy filol. 1888, 120) t. j. pytí m. pyčí, pro svú tieſt reverentiam Comest. 154ᵇ t. j. ťest m. čest, blahoslavený kterýž tieka t. 191ᵃ
