Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<400401402403404405406407408>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Jiné případy změny d-ď.

V některých nářečích je koncovka adverbií : dotaď, potaď, dosiď, posiď Šemb. 16 (domažl.); votsujď, posujď, votkujď t. 22 (středočesk.); hneď, snaď n. snáď, pořáď, dokuď, dokaváď, posaváď a odtamtaď, prostřeď BartD. 15 (zlin.) a j., Btch. 431, Neor. 9; slc. hneď, potuď, pokuď atd., – proti tvarům spisovným s -d: hned, snad, pokud, posavád atd. Jako v češtině spisovné, tak bývá i jinde v nářečích v Čechách a též na Moravě: hned, snad, pokad atd. BartD. 30 (pomor.), t. 52 (dol.), t. 37 (lipov.). Změkčení nastalo podle adverbií jiných, která mají právem, na př. teď.

ď se mění v , dz, .

Za spisovné ď je v některých nářečích , jinde dz a místy . Na př. eina BartD. 106 (laš.) m. dědina, choa m. choďa (3. pl.) t.; – dzědzina t. 40 (hrozenk.); – choa m. choďa (3. pl.) t. 107 (laš., v Klimkovicích); – slc. (místy) eina Pastrn. 133, dzedzina Šemb. 67, eina t. (gemer.).

Doklady toho nalézáme v textech starých a v nářečích nynějších.

Příklady z textů starých: dzyetel m. dětel Boh. (v Hankově Zbírce) 29 a 36, dzyeze m. diežě t. 33, dzyezka m. diežka t. 36, dzyecze m. dietě t. 42, dzyelo m. dielo t. 49, dzyed t. 42, dzyewka t. 42, chebdzye m. chebdie t. 35, kladzywo t. 36, sedzynv canities t. 40, rodzyna t. 43, pyedzymuzyk t. 39, wdzycze m. udice t. 52; – wyedzyeczi m. věděti Dial. Boh. (v Hank. Zbírce) 337, zwyedzyeczi t. 340 aj., sedzyeczi m. sedieci (part.) t. 344, na hrzadzye t. 140, twrdzye t. 339 aj.; – do hodzyny dewatey Lvov. 84ᵃ; – w ſwich hodzinach OlMüllKáz. 618; – Blahoslav pak píše, že okolo Evančic na Moravě říká se dztě nebo dzca m. dítě n. díťa, a dzwadła m. divadła Blah. 274 (nyní tato známka v nář. okolo Evančic dosvědčena není, v. Pastrn. v Jag. Arch. 12, 209). V týchže textech, které mají atd. za ď, je zároveň ć atd. za ť.

Příklady z nářečí nynějších: v nář. pomor. je zedzený m. zeďený č. sněden BartD. 30; – ve velickém je zedzený t. 38 (z dial. zeďený č. sněden); – v hrozenk. je dzědzina m. dědina, dzjéca m. dieťa, vedzěcě m. veďeťe, hadzi, židzi, ludzja, kdzě, indzě, hnedz t. 40 a 41; zacělina t. 40 je m. dzacelina, z ďaťelina; – v březovském: najdzený t. 44; – v lašském: dźedźina, dźevucha, kładźivo, dźełać, kudźel, vedźeš (vedeš), vedźe, vedźeme, vedźeće, chodźić, chodźa m. choďa (3 pl.), vodźa, vědźa, impt. vedź, vedźće, subst. nědźvědź BartD. 106; dźeća m. dieťa Šemb. 55; part. řidźen (z dial. řiďen), subst. verb. chodźeni (z dialektického choďeni), sedźeni t., vypudźen (z vypuďen) t. 36, iter. navadzať (z naváďať), vyvadzať (z vyváďať), hadzať BartD. 108, rozsadzovať (z dial. rozsaďovať) t.,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).