Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<390391392393394395396397398>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Sem patří také subst. stzě (stezka) stsl. stьza; -tz- změněno spodobou v -ts- a toto v -c, tedy stzě-scě: we fczy in semitam ŽKap. 118, 35, fczy (sg. dat.) t. 77, 50 atd.

2. tc smíšeno v c. Na př. maczye PassNitr. 1ᵃ m. matcě, k maczye bozyei t., svatému oczy t. 2ᵃ; také nč. matce zní ve výslovnosti obecné skoro jako mace Us., BartD. 17 (zlin.).

3. smíšeno v č. Na př. věí-věčí, wieči počet Háj. 137ᵇ, wiečj strana t. 421ᵇ; wiecžij ChelčP. 140ᵃ; – huščí Puch. 89ᵇ, jiščí t. 559ᵇ m. -í: – kraí-kračí BartD. 13 (zlin.). – Sem patří také:

adj. tščí prázdný, tščivý, a subst. tščicě tesknota: tščí v akk. natščútrobu ze tščú-útrobu, smíšením ččútrobu a změnami dalšími (přehlas. u-i a změnou čč-čť, v. § 444) čtítrobu, štítrobu atd.; – tščivý, nakirmyl dušiu czczywu animam inanem ŽWittb. 106, 9, duši tſcziwu ŽKap. t.; – tščicě, plakáním hi tſſchzicziu ApŠ. 155, hoře a czczyczy Alb. 7ᵃ, cztyczie Kruml. 342ᵃ;

tščě stsl. tьšta socrus, z tьstja, tsczye Rozk. 2440, proti czczy ſwe Ol. Mich. 7, 6, ctye Šimonova socrus Koř. Luk. 4, 38 atd.

Kontaminací obojích tvarů, tšč- a čč-, vzniká čšč: czſcziczie ŽBrn. 118, 143, cſſcziczie AlxVíd. 2060, a z toho dále čšť-: czſtyczye AlxV. 2060 atd.

4. smíšeno v č; souhláska t tu smíšením zaniká. Na př. statčiti-stačiti, neſtatczij síla Štít. ř. 186ᵇ, by ſtaczil BrigF. 115ᵃ, ſtatcžij ChelčP. 77ᵇ a neſtacži t. 168ᵇ; – svačina m. svatčina, ſwaczyna Nom. 98ᵃ, Anon. 5ᵃ; – požičiti m. požiiti; – jména místní Žatec, Skuteč, Dříteč atp. mají gen. -tče, smíš. -če atd.: okolo Ziatče Háj. 297ᵇ, k městu Ziačy t. 215ᵃ, k Ziačy t. 234ᵇ a j.; ke gen. Skuče, Dříče, dat. Skuči atd. přidělává se pak i chybný nom. Skuč, Dříč. –

Srov. míšení ds atd. v § 324.

Cizí t.

312. V slovích přejatých cizí t dílem zůstává, na př. tanec ze střhněm. tanz, – talíř střhněm. teller z ital. tagliere (= deska, na níž se jídlo krájí, tagliare = krájeti Kluge 353), – ocet stsl. ocьtъ z got. akeit a toto z lat. acetum Uhlenb., – syt stsl. sytъ z germ. sôtha-, nněm. satt t., – týn stsl. tynъ stnor. tûn sthněm. zůn t., – skot stsl. skotъ z germ. skatta- got. skatts t.; – dílem je změněno, a to:

v d, v dial. adestát, delegraf atp. Btch. 432 (dbeč.) a j., v. § 310; ob mundur z montura, modrace a j.; –

v k, v slovích rykm, cvikéř, a j., v. § 310; pinkl z pintl něm. Bündel; –

v c, (č), v cicvar pol. cytwar z něm. Zitwer Mikl. Fremdw. 81; ancikrist v. § 308; – podobně je změněno

st v šč nč. šť ve Štěpán a stč. ščival, v. § 308.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).