meždu; – stč. núzě nč. nouze, stsl. nąžda, z nądja; – hrázě, hráz, z gordja; – rzě, rez, stsl. rъžda, z rъdja; – sazě, saze, stsl. sažda, ze sadja; – přiezě, příze, stsl. pręžda, z prędja; – tvrzě, tvrz, stsl. tvrъžda, z tvьrdja; –
v adjektivech -zí z -d-jь-: cuzí nč. cizí, stsl. štuždь, z tjudjь; – ryzí, stsl. ryždь, z rydjь; – medvězí, hovězí atp.; –
v komparativech (a superlativech) s příponou -jьs-: stč. chuzí, chuzší, adv. chúze, stsl. chužd-, z chudj-; – slazší adv. sláze, stsl. slažd-, ze soldj-; – mlazší stsl. mlažd- z moldj-; – stč. adv. přieze stsl. prêžde z perdje; – posléze stsl. poslêžde z poslêdje; –
v subst. s příp. -jan-, na př. Brozěnín z brod-jan- atp.; –
v praes. 1. os. sg. sloves třídy III. 2, na př. vizu stsl. viždą, z vidją; –
v praes. 1. sg. sloves tř. IV, na př sazu stsl. saždą, ze sadją; –
v part. -n týchže sloves, na př. sazen, subst. verb. sazenie, stsl. sažden-, ze sadjen-; –
v slovesích třídy V. lᵇ, na př. stč. sázěti, stsl. saždati, – ve všech tvarech –, ze sadjati; –
v tvarech praesentních (krom impf.) sloves třídy V. 2, na př. hlodati stč. praes. hlozu, hlozeš atd., impt. hlozi (nedolož.), part. hlozě, hlozúc-, srov. stsl stradati (glodati má tvary podle V. 1ᵃ), straždą, straždeši, straždi, straždę, straždąšt-, z -dją, -dje-, -dji, -dję, -djątj-; –
v imperativech jěz nč. jez, věz. viz, stsl. jaždь, vêždь, viždь (stsl. také daždь), z -djь.
Změnu dj-z analogie mnohdy ruší anebo provedení její zamezuje; děje se tak zvláště v případech, kde slova příbuzná s náležitým d jsou hojná a na blízku. Na př ke bdieti byla 1. os. sg. bzu, ež sě hřiešna (fem.) pobzy Pass. 451; ale vlivem tvarů příbuzných bdíš atd. změnilo se náležité bzu ve bďu, bože k tobě bdyu ŽKlem. 45ᵇ, k tobė bdy vigilo ŽWittb. 62, 2; podobně bylo styzu sě a za to pak styďu a stydi sě, neſtydyu (sě) AnsW. 2ᵇ, toho sě neſtidy Pass. 452. – K cúditi bylo part. cúzen, czyzeno purgatum ŽKap. 11, 7, czyzenye dušě našie Alb. 55ᵇ, czyzenye vinnicě t., czizenie dušě našie Kruml. 182ᵃ, a jest nč. cíďen, s ď m. býv. z, podle cídím, cíditi, cídil atd.; podobně je s ď m. z: kaďen, zakadieno bude adolebitur Ol. Lev. 2, 11, k kaděnj, Br. Num. 14, 16; raďen, bylo mnichu poradieno Kruml. 250ᵃ; saďen, saditi budeš ſadyenye věrné Pror. Jer. 32, 11; svoboďen; wyſwobodyeny jsme Hod. 15ᵃ; hoďen, hoděn do ohně TomP. 4, 194; voděn, děděn Us. Zvláště nářečí východní mají tu hojně ď za z, slc. pravidlem: za potvrděnie Koz. 402, dyjsi mně nebyla souděná Suš. 323, vycúděný, ohraděný, osłoboděný BartD. 15 (zlin.), naroděný, nasaděný t. 30 (pomor.), naroděný t. 34 (slov.), probuděn,
