Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<410411412413414415416417418>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Co se týká psaní atd., nechávám doklady, jak je nalézám v pramenech, a píši tedy na př. z Giwian ŠtítHrad. 168ᵃ, Opavjané Šemb. 51, Morav́an BartD. 98 atd. V příkladech grammaticky konstruovaných píši , atd., na př. stč. (před přehláskou) kúṕa atp. Stejně píše se někdy také nč. dial. atd., na př. zlinské kúṕa BartD. 6; stejnost tato nebude vaditi, netvrdí se tím, że by stč. a zlinské zcela stejně bylo znělo, a rozdíl veliký zajisté nebyl.

Měkké , atd. mělo by bývati ve stejných celkem případech, kde jsou tak zvané měkké souhlásky jiné; na př. podle pravidelného ň v inf. raňiti, part. praes. raňě (z ranᶥa, z -nę), part. pass. raňen (z ranjen-) atd. mělo by bývati též pravidelné v inf. kúiti, part. kúě a kúen atd. Avšak v češtině historické místo pravidelnosti a důslednosti obecné nalézáme pravidelnost ovšem také nějakou, ale všelijak omezenou. Toto omezení měkkých , atd. je třeba vyšetřiti. Rozeznáváme případy:

I. Retnice pojí se s následujícím -j; a to a) s -ja, -ju, a b) s -j- a další samohláskou jinou.

a) Ve spojení s -ja, -ju, tedy v slabikách pja, pju, bja, bju atd. Slabiky ty mohou býti krátké nebo dlouhé, a jejich samohlásky -a -u původu jakékokoliv. Tudy vzniklé pja, pju atd. mění se v české době předhistorické v pia, piu . . ., a z toho je dále oslabením jotace ṕa, ṕu atd. srov. § 112, b) a 205, b). Že slabiky tyto byly měkké, svědčí přehláska a-ě a u-i, na př. v part. praes. stč. kú(z kúpᶥa, a toto z kąpję, inf. kąpati, kúpati), fem. kúc- (z kúpᶥúc-, a toto z kąpjątj-), sg. nom. kú(z kúpᶥa, -pja), ze(ze zemᶥa, -mja), akk. kúpi (z kúpᶥu, -pją), zemi (ze zemᶥa, -mją) atd. Jotace se oslabuje a až zaniká ve psaném zemu DalH. 31 aj., ale následující potom změna v zemiu a zemi svědčí, že vytčená slabika byla měkká, tedy ḿu atd. To platí o staré češtině veškeré. Dialekticky pamatuje se měkkost dosud, na př. ve zlin. kuṕa akk. kúṕu, instr. kúṕú, krḿa-krḿu-krḿú atd.

b) V případech ostatních, kde p- atd. je spojeno s -j a další samohláskou jinou, t. j. v případech mimo slabiky -ja, -ju, změkčení zvláštní od -j se nejeví; pokud tu jaké bylo, záhy zaniklo. Na př. praes. 3. sg. kúpe inf. kúpati, hýbe, dřieme, impt. kup(i), hyb(i), part. kúpen (inf. kúpiti), loven, lomen, kompt. adv. lépe, hlúbe, dřéve atp., z býv. -pje, -bje..., pji, bji atd. Tak jest ve všech nářečích nynějších, tak bylo i v češtině staré; i v rkp. KřižB., kde měkké atd. bedlivě se znamená, píše se na př. oſtaweno 84ᵇ, omameny 81ᵃ, omamenaa 98ᵇ, oznamena 97ᵇ. V dial. zeḿi, w wlaſkee zeṁi KřižB. 75ᵇ, ṅiekol̇iko zemíj t., po geho zeṁíjch t. 91ᵃ, mor. dat. kúi, krḿi, gen. kúě, krḿě atp. (Bartoš) je změkčení podružné od následujícího -i, , ie.

Odchylky odtud jsou velice řídké. V kompt. psaném leṗe, leṗe

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 10 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).