Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<396397398399400401402403404>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

dj se mění v ȥ (dz).

Změna tato je z doby české předhistorické, ale nikoli z psl.: v psl. bylo dj, to změnilo se do jednotlivých jazyků slovanských nestejně, do češtiny zejména v ȥ (), z něhož je potom ȥ, v. § 245. Na př. z psl. medja je stč. (před přehláskou) meȥa přehlas. meȥě nč. meze, – z psl. akk. medją je stč. meȥu nč. mezi, – z psl. vok. medje je č. meȥe nč. meze, – z býv. gen. medjê je stč. meȥě, -zě nč. meze, – z býv. praes. glodją je stč. gloȥu, a rovněž tak gloȥete z glodjete, impt. gloȥi z glodji, part. gloȥa přehlas. hlozě z glodję, plur. gloȥúce z glodjątje atd., – part. roȥen z rodjenъ, – subst. Brozěnín, Broȥan- z brod-jan- atd.

V slabikách ȥa, ȥu, jejichžto ȥ z dj vzniklo, přehlasuje se a, u v ě, i: za starší sg. nom. meȥa je pozdější mezě, za akk. meȥu je mezi, vedle akk. Broȥany je nom. Broné atd. Přehláska děje se jenom v slabikách měkkých; byly tedy vytčené slabiky ȥa, ȥu měkké, a byla tudíž i souhláska ȥ měkká. Srov. §§ 394 a 396.

V nářečí slc. je tu zachovano dz; na př. medza č. meze, adv. medzi č. mezi, adj. hovädzí č. hovězí, iter. sádzam, hádzam, chádzam č. -zím, srov. Hatt. slc. 132, Pastrn. 129. To bývá někdy také v stč.: przyrodzenye CatoP. 3ᵃ, svého zrodzeni Lún. 1. 1666.

Skupení zdj změnilo se v žȥ a toto dále v žď. Rovněž tak změnilo se ždj. Srov. změnu stj v šč a šť v § 303. Na př. hromazditi, hroimažȥu: shromazdzu na ně zlé congregabo ŽMus. Deut. 23; hromažďu: shromazdyu congregabo ŽWittb. t., part. hromažďen: vše ſhromazdenye ŽWittb. 55, 6; iter. hromážděti: by ſhromazdal Štít ř. 147ᵇ; – hrazditi: ohrazdilo Zrc. Múdr. 692; hražďen: voko viečkem ohražďeno bylo t.; hražďovati: (krt) tmau se ohražduje t., vrchovišťe milostivosti zahražďujete t.; – jězditi, part. jěžďeno, iter. jiežděti nč. jížděti; – hyzditi, hyžȥen: vieš hyzdzenie mé ŽKap. 68, 20, hyzdzenye čakalo srdce mé t. 68, 21; hyžďen: ohíżdyen gſem Ol. žalm 118, 163, (dívka) bude zhyzzdiena LékB. 29ᵃ, hyzzdienie Kruml. 320ᵇ; – zdíti, part. žďen: města ożdyena Ol. Deut. 9. 1, ozzdyenye t. 2. Par. 8, 5; – brázditi, brážďen: pole nebývá brażdieno HusŠal. 38ᵃ; – drážditi, praes. drážȥu: wzdrazdzu jě irritabo ŽMus. Deut. 21, -žďu: rozdrazdiu ŽKlem. t.; dražȥovanie: w rozdrazdzowany ŽKap. 94, 9.

Skupení zdnj změněno je v ždň; na př. prázdniti prážďňen: zanepraždnieno Hug. 168, wypraždnieny Lact. 31d.

Bývalé ȥ = dz změnilo se v z oslabením a konečně i zaniknutím prvního členu d-, který v assibilatě této původně byl; srov. § 396 č. 6.

Máme pak české z vzniklé ze staršího ȥ a z psl. dj v případech vyčtených v § 262 a j. (při změně rj a j.), totiž:

v kmenových koncovkách některých substantiv vzoru dušě: stč. mezě, nč. mez, stsl. mežda, z medja; s tím souvisí též adverb. mezi stsl.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety a 7 měsíci; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).