t, ť se přisouvá:
313. 1. t je přisuto ve skupení str, když toto jest místo sr; na př. č. straka stsl. sraka. Tak bývá také jinde ve slovanštině, na př. ostrov stsl. ostrovъ atd. z koř. sreṷ, – a také v jazycích jiných; srov. § 245, Lesk. Handb. 49 a Sobol. Fonet 128. Čeština má příkladů takových poměrně nejvíce, a v č. západní je jich více než v slc. Patří sem:
sestra stsl. sestra atd., skr. svasr-; – pestrý stsl. pьstrъ, z pьs-ro-, koř. pьs- psáti; pstruh; – ostrý stsl. ostrь, z os-ro-, koř. os-, osь axis, lit. aštrus vedle ašrus; – ostrev, ostroh, ostruha z téhož koř. os-, – struha, pol. struga, stsl. struga fluctus, navigium a struja flumen atd., z koř. pův. sreṷ- téci; strumen, pol strumień, z téhož koř.; něm. Strom, lit. strovė vedle srovė; – o strov stsl. ostrovъ atp., z téhož koř., srov. srbch. o-tok = o-strov; – stříci, střehu, stsl. strêšti, strêgą atd., m. srêg-, z koř. serg- (změnou tert-trêt); – stráž a stráže, stsl. stražь custos, straža custodia, m. sraž-, z téhož koř. serg-, stupň. v sorg- (změnou tort-trat); – středa slc. sreda, stsl. srêda, někdy strêda, pol. śrzoda atd., z koř. serd-; adj střiedmý; – z příslovečného určení po srêdê – stsl. po srêdê, pol. pośrzod, srbch. posred atd. – vzniklo změnami hláskoslovnými české příslovce prosěd, proſyed hořě Rúd. 15ᵃ, proſied mořě Hrad. 130ᵃ, – prostřěd, proſtrzyed stáda AlxV. 1570, proſrzyed noci t. 2438, – a prostřěd, proſtrzyed jistby Mast. 291, proſtrzied města Ol. 1. Reg. 9, 14 atd., – a k týmže příslovcím pak příslušná substantiva prosědek, u proſſiedcie ŽKlem. 73, 4, – prosřědek, vproſrzyedku AlxV. 1240, – a prostřědek u proſtrſiedcie ŽKlem. 21, 23 a j., adj. prostřědní, a nč. knižné střed a střední; srov. § 459; – straka stsl. sraka i svraka, pol. sroka, rus. soroka atd., z koř. sverk- svrčeti Mikl. Et. Wtb.; odtud i strakatý pol. strokaty i srokaty, rus. sorokatyj; – střebati slc. srebať stsl. srьbati z koř. serb-; – střětnúti, stsl. sъ-rêt- obviam fieri, slc. usreti Pastrn. 47, mrus. strity, zustrity Ogon. Stud. 90; odtud i subst. střiecě, akk. vs-třiecu nč. vstříc; – stč. střěz, bieše tu šest ſtrzezow hydriæ EvSeitst. Jan. 2, 6, a vedle; toho sřěz, naplňte ſrzyezy vodú EvVíd. Jan. 2, 7, nč. dial. srez (podkrk.); – střiebro slc. sriebro stsl. srebro; odchyl. zlattem a ſſrzyebrem AdmontB. 136ᵇ; – střien, střín, slc. srieň, sln. srien, pol. śrzon jinovatka; – střież, stříž n. střieš, stříš vrchní drobný led, slc. striež, pol. śrzeź, sln. sriež; – strst v. srst, koně jednostajné ſtrſti LékB. 37ᵃ; –
slova z jazyka cizího: Neſtrach Ol. 4. Reg. 19, 38 lat. (hebr.) Nesroch; vastrman, hastrman z něm. Wassermann, wastrman Veleš., haſtrman Lact. 255ᵇ v. vaſerman Nom. 67ᵃ; kastrol fr. casserole.
Srov. přisuté d v zr-zdr, § 326, 1.
2. Dále je t přisuto ve skupení čtř, jež bývá za čř v tvarech slovesa stč. čřieti (čerpati). Na př. nacztrze exhauriet Ol. Prov. 20, 5, člověk
