Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<388389390391392393394395396>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

ť se mění v t.

1. V nářečí lhoteckém a místy v slc. (gemer. a j.) změněno je všeliké ť v t. Na př. lhot. dyta m. ďíťa (dítě), nyty m. niti, smety m. smeti, ty m. ti BartD. 45; slc. (gemer.) choditi vysl. chodyty Pastrn. 136.

2. Kromě toho jest porůznu ztvrdlé:

ta m. ťa, v dial. řetaz BartD. 15 (zlin.), řetázek t., řetazek Suš. 725; – touž změnu předpokládáme v tah, táhnu, tázati atp., kde a je ze staršího ia (psl. ę) a kde také přehláska hnu-tiehneš, zati sě-tiežu sě atd. svědčí, že za nynější tvrdé ta-, - bylo tu kdysi měkké ťa-, ťá-; –

te, m. , tie, v slově mě gen. temene, stsl. têmę gen. têmene; ještě v stč. jsou tu hojné doklady s první slabikou měkkou: tiemye Ol. Deut. 33, 20, tijemie Lact. 25ᵃ, do tyemene Ol Dt. 28, 35, tiemenem Otc. 424ᵇ, tiemena Ol. 2. Esdr. 9, 17 atd., ale časem vychází slovo to z užívání obecného a v jazyku knižném je slabika první odchylkou ztvrdlá; – dále je tvrdé te- za - v dial. tech, tem, tema, temi m. těch, těm atd. Jir. 333 (mýtsk.), Btch. 421 (dbeč.), BartD. 15 (zlin.) a j.; –

t m. ť před příp. -ský: Konopiſſtſký VelKal. 289; atp. –

-t m. -ť na konci slov v příkladech; dost Us. a Poč. 113, z gen. dosti; v příslovcích změny hláskové snadno se dějí; – impt. pust z pusti, ale nikoli klest m. kleatd.; – inf. být, volat atd., Us. a dílem i v jaz. spisovném; infinitivy s -t místo -ti mají doklady od stol. XIV, podobá se, že se vyvíjely vlivem supina; – Háj., jinak bedlivý na ť, píše také kompt. hauſſt 248ᵃ a nayhauſſt t., a deſſt 25ᵃ, 135ᵃ, 167ᵃ a j. –

Srov. změny ň-n v § 294 a ď-d v § 322. –

Jiné změny souhlásky t.

1. tt se mění v st, na př. inf. plésti z plet-ti; změna ta je psl., v. § 245.

2. t je změněno v d ve kto-kdo, gdo, o tom v. § 369; v předložce ot, od, o tom v. § 255.

V nář. dbeč. říká se Deoſiľ, deľegraf, adestací, dľapa, dykva m. T(h)eofil, telegraf atd. Btch. 432; delegraf také zlin. BartD. 15 a destament, dľapa val. t. 64.

Hájek píše podkati 235ᵇ a j. m. potkati, a v Kol. psáno často dchán a dchyně m. tch-, na př. dchan KolA. 1513, dchynie t. 1512, dchana KolB. 1518, dchyni 1519 a j.: ono je z mylného domnění, že potkati je složenina s pod-, toto pak je nejspíše písařská libůstka.

3. t změněno v k – nejčastěji tr (), tl v kr (), kl – ve slovích: svěknice, seknice ze světnice Jg. a Us. podkrk., v doudl. křemcha m. (s)třemcha Kotsm. 18, křešně chod. 47, skřenka Btch. 433 (dbeč.); škrknóť

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).