m. dáti, dzca (sic) m. diťa; nyní není dosvědčeno, že by se tam tak říkalo, v. Pastrnek v Jag. Arch. 12, 209.
V HomOp. čte vydavatel miloſciui; spíše však jest tu čísti milostivý, litera t bývá často podobna k c.
Příklady z nářečí nynějších: v nař. brozenk. je nic m. nit (dial. niť) pl. nici m. niti, kosc pl. kosci, zac č. zeť, mac č. máti, inf. žac č. žíti (žnu), múcic č. moutiti, proci č. proti,. trecí č. třetí, tacík č. tatík, scěna č. stěna atd.; také dial. ťe, které je za pův. te a tь-, mění se tutéž dále v cě: cěnký za č. tenký, a podobně cěpłý, cětka, scěhno, macěri, prscěň, koscěł, part. plecěny, vymecěný, 2. plur. vedzěcě, idzěcě, chojcě atd. BartD. 40 – 41, místo č. teplý, tetka, stehno, choďte atd.; – v nář. lašsk. je nić (ć šeplavé, jako v pol.), smrć gen. do-smrći, lokeć, kość, kopyść, hość pl. hośći, inf. vzać, śahać, impt. młać, vrać, 3. pl. młaća, vraća, ztraćił, ći, boháći, ćicho, liśći (listí), v leće (v letě), v měśće, śćena, za č. nit (dial. niť), smrt (smrť) atd.; – a také dial. ťe, jež je z pův. te a tь-, je tu dále změněno v će: ćetka, ćela, śćehno, vřećeno, rośće, oćec BartD. 97, 106 a 116, za č. tele, stehno atd.; – v témže nářečí lašském slyší se místem (v Klimkovicích) ve vytčených případech i č m. ć: nič, čicho, nošič, četka, pěšč, kopyšč, ščena, ščehno BartD. 107, čichy, čepły, muvjič Šemb. 55 za č. nit dial. niť, ticho, nositi, tetka, pěst dial. pěsť, kopyst, stěna, stehno, tichý, teplý, mluviti; tutéž slova různá čeło a těło sklesla ve znění stejné čeło, a taktéž šíti a síti v šič; – také místy v slc. je trecí, spuscili, na miesce, ocec, tacinek, dzića, ćichý, priznać, ćemnośći, z vysokośći atp. Pastrn. 131, 132, 135 a Šemb. 67 za č. třetí atd., a také trečí, čichý, chytač, priznač, najdžeče, džečom Pastrn. 132 – 134 za č. třetí, chytati atd.
Příklady jednotlivé, které sem patří, vyskytují se také porůznu. Zejména koštěný m. kostěný (tu předpokládáme, že sť se změnilo v sć, šč, a tato pak v nč. šť); náměští m. náměstí (též); zlin. už-ča nepotřebuju m. už-ťa BartD. 15; štěnice stč. stěnicě a ščenicě, sczenicze Nom. 71ᵃ. Ke koštěný je stejný příklad stč. trščěný, zvieřata trſcziena feras arundinis ŽKlem. 67, 31 (v ŽKlem. je psané ſczie = ščě).
Je pozoruhodno, že za spisovné ť máme ć, c, č v době nynější na území nevelikém, hlavně na území nářečí lašského a hrozenkovského v Slezsku a na Moravě, pak místy na Slovensku, a že v době staré naproti tomu je nalézáme v textech poměrné hojných.
K tomu jest připomenouti, že v textech starých se vyskytují často také rýmy s ť proti c a č. Na př. ſyeczy: otgieti Hrad. 81ᵇ; – wyeczy: powyedyety Vít. 7ᵃ a 7ᵇ, – chczy rzeczy : powyedyety t. 12ᵇ, – trogyczy : vczynyty t. 16ᵇ, – truty : luczy (lúčí) t. 44ᵇ, – wyerzyty : ſtudnyczy t. 45ᵇ, – dowrczy : modlyty t. 47ᵃ, – vkroty : moczy t. 47ᵇ – wrczy : ſmrty t. 57ᵃ, – wyeczy : pomnyety t. 72ᵃ, – myety : ſtrzyecy t. 76ᵇ, – wyeczy : dyety (děti) t. 77ᵇ a j. (sr. L. fil. 1877, 249 a Jag. Arch. 12, 208); – ċiniecy : swieti
