plur. mecúce z metjątje atd., – part. placen z platjenъ, subst. Rokycěnín, Rokycan- z rokyt-jan- atd.
V slabikách ca, cu, jejichžto c z tj vzniklo, přehlasuje se a, u v ě, i: za starší sg. nom. svieca je později sviecě, za akk. sviecu je svieci, vedle pl. akk. Rokycany jest nom. Rokycěné atd. Přehláska děje ṡe jenom ve slabikách měkkých; byly tedy vytčené slabiky ca a cu měkké, bylo tudíž c- souhláska měkká. Srov. §§ 394 a 396.
Skupené st + j- změnilo se v šč a toto dále v šť, srov. změnu zdj v žž a žď v § 316; na př. pustiti part. stč. puščen z pustjenъ, nč. puštěn vysl. pušťen, iter. stč. púščěti z pūstjati, nč. pouštěti vysl. poušťeti atd.
Máme pak změnu psl. tj v c v případech stejných, jako jsou vyčteny v § 262 a j. (při změně rj a j.), totiž:
v slabikách kořenných, v slovích cit, cítiti stč. cútiti, pol. cucić, vedle stsl. štutiti sentire, tedy z psl. tjut-, – cizí stč. cuzí, pol. cudzy, stsl. štuždь, z psl. tjudjь; –
v kmenových koncovkách některých substantiv vzorův oráč, moře, dušě, zejména masc. -ic, biřic, panic, šlechtic, královic, Lobkovic atp. z pův. -itjь; – fem. stč. hácě z gatja-; láce z latja (podle pol. łatwy, nejisto); obec m. obcě z obъ-tja; onucě, onuce stsl. onušta z on-u-tja Lesk. Handb.2 25 (z předl. on- a koř. u-, ob-ou-ti, stsl. také ob-u-šta calceus); pícě, píce stsl. pišta, z pitja, koř. pit- alere; pláce Jg., z platja; prácě, práce, pol. praca (z češt., m. proca Jag. Arch. 14, 472), z por-tja; střiecě, stříc, v-stříc, stsl. sъręšta occursus, ze sъrętja; sviecě, svíce, stsl. svêšta, ze svêtja; – neutr. ovoce, stsl. ovoštь fructus, srbch. voće, z ovotje; plece, stsl. plešte humerus, z pletje; pľúcě, plíce (neutr. plur., přešlé do fem.), stsl. pljušta, z pljutje; stč. viece consilium, stsl. vêšte, z vêtje; stč. vřěce slc. vrece, stsl. vrêšta saccus, srbch. vreća, z vertje; –
v adjektivech -c, -cí z -tj-, na př. Olomúc z Olomątjь; nicí stsl. ništь, z nitjь; telecí z telętj- atp.; –
v komparativech (a superlativech) s příp. -jьs-, stč. věcí. věcší, adverb. viece, stsl. vęštьj, vęšte, z vętj-, *vęt-jьs-, neutr. vęt-jes-; kompt. tento je také ve složeninách váce- (toto je tvar starší m. viece) a viece-, jako jsou jména vlastní Váceslav, Václav, Viecemil, Viecemysl atd.; krací, kracší, kráce, z kratj-; –
v subst. s příp. -jan-, na př. stč. Rokycěnín z rokyt-jan-; Mýcěnín z myt-jan-; –
jindy na př. v macecha stsl. maštecha, z matjecha; vzácný vedle stsl. izęštьnъ eximius, z vъz-ęt-jьnъ; –
v part. praes. nesúc-, prosiec-, stsl. nesąšt-, prosęšt-, z nesątj-, prosętj-; –
v praes. 1. sg. sloves tř. III. 2, na př. lecu, stsl. leštą, z letją; –
v praes. 1. sg. sloves tř. IV, na př. vrácu, stsl. vraštą. z vratją; –
