Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<378379380381382383384385386>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

(podkrk.) pajmáma Šemb. 21 (středočesk.), rozmaity, śekaina, mišaina, mazaina m. rozmanitý, sekanina atd. BartD. 111 (laš.).

Za nč. jenom je dial. edem, edem Suš. 85; oboje z lok. jednom.

n je vynecháno také v některých slovích přejatých: okurka ze střlat. angurium Mikl. Fremdw. 134, potkan z ital. pantegana (lat ponticana, od ponticus) mus amphibius t. 118, tucet z Dutzend.

B) Souhlásky t, d a jejich proměny.

Souhlásky t, d jsou v češtině pravidelné střídnice stejných hlásek praslovanských, v. § 245; na př. státi psl. stojati, med psl. medъ atd.

V mluvnici hlásí se tyto souhlásky do třídy společné tím, že jsou obě zubné a patří k sobě jako tenuis a příslušná media (srov. § 7), a dále že mají některé změny shodné. Obzvláště jsou tu důležity změny:

a) tj a dj v c a z (ȥ, dz); a

b) měkčení v ť a ď, když následuje samohláska -i, -í nebo některá ze samohlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, ia, , , buďtež samohlásky tyto původu jakéhokoliv. Měkčení toto je staré, předhistorické, ale nikoli praslovanské; je ve slovanštině západní a ruské, nikoli však v jižní.

Naproti tomu t-, d- se neměkčí, když následuje -e (původní) nebo -ь; tím shoduje se čeština zase se slovanštinou jižní a liší se od ostatní.

Také s n jeví tyto souhlásky shodu a příbuznost, zejména článkováním zubným a neměknutím od následujícího -e a -ь; ale liší se od něho jsouce explosivy, kdežto n je durativa, a některými změnami, zvláště ve spojení s -j. Srov. § 257.

Místo žádaného ť, ď bývá odchylné t, d, o tom viz na svých místech doleji v §§ 309, 322 a j.; zvláště jest vytknouti, že nářečí lhotecké na Moravě má veskrze t, d (a také n) místo ť, ď (a ň), na př. dyta (dítě), dedyna (dědina), teuo (tělo), ty (ti), nyty (niti), neščestý (neštěstí), vedet (věděti), vydet (viděti) (a také kon m. koň, na kona m. na-koňa, sane m. saně, hlineny atd.) BartD. 45, a že se odchylka stejná vyskytuje porůznu také v nářečí slovenském (gemer. a j.), kdež se praví na př. chodyty m. choditi (a též knyha m. kniha) atp. Srov. § 257 a Pastrn. 136.

t, ť.

Souhlásky t, ť píší se:

dílem bez rozdílu měkkosti literami t, na př. ſtatek ŽWittb. 35, 13, hlava ſtata t. j. sťata AlxV. 1756, dyetatku t. j. děťátku AlxH. 6, 9 a j.; – th za tvrdé t: na př. thmu CisMnich. 97ᵃ, othech t. j. otec HomOp.,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).