(podkrk.) pajmáma Šemb. 21 (středočesk.), rozmaity, śekaina, mišaina, mazaina m. rozmanitý, sekanina atd. BartD. 111 (laš.).
Za nč. jenom je dial. edem, edem Suš. 85; oboje z lok. jednom.
n je vynecháno také v některých slovích přejatých: okurka ze střlat. angurium Mikl. Fremdw. 134, potkan z ital. pantegana (lat ponticana, od ponticus) mus amphibius t. 118, tucet z Dutzend.
B) Souhlásky t, d a jejich proměny.
301. Souhlásky t, d jsou v češtině pravidelné střídnice stejných hlásek praslovanských, v. § 245; na př. státi psl. stojati, med psl. medъ atd.
V mluvnici hlásí se tyto souhlásky do třídy společné tím, že jsou obě zubné a patří k sobě jako tenuis a příslušná media (srov. § 7), a dále že mají některé změny shodné. Obzvláště jsou tu důležity změny:
a) tj a dj v c a z (ȥ, dz); a
b) měkčení v ť a ď, když následuje samohláska -i, -í nebo některá ze samohlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, ia, iá, iá, iú buďtež samohlásky tyto původu jakéhokoliv. Měkčení toto je staré, předhistorické, ale nikoli praslovanské; je ve slovanštině západní a ruské, nikoli však v jižní.
Naproti tomu t-, d- se neměkčí, když následuje -e (původní) nebo -ь; tím shoduje se čeština zase se slovanštinou jižní a liší se od ostatní.
Také s n jeví tyto souhlásky shodu a příbuznost, zejména článkováním zubným a neměknutím od následujícího -e a -ь; ale liší se od něho jsouce explosivy, kdežto n je durativa, a některými změnami, zvláště ve spojení s -j. Srov. § 257.
Místo žádaného ť, ď bývá odchylné t, d, o tom viz na svých místech doleji v §§ 309, 322 a j.; zvláště jest vytknouti, že nářečí lhotecké na Moravě má veskrze t, d (a také n) místo ť, ď (a ň), na př. dyta (dítě), dedyna (dědina), teuo (tělo), ty (ti), nyty (niti), neščestý (neštěstí), vedet (věděti), vydet (viděti) (a také kon m. koň, na kona m. na-koňa, sane m. saně, hlineny atd.) BartD. 45, a že se odchylka stejná vyskytuje porůznu také v nářečí slovenském (gemer. a j.), kdež se praví na př. chodyty m. choditi (a též knyha m. kniha) atp. Srov. § 257 a Pastrn. 136.
t, ť.
302. Souhlásky t, ť píší se:
dílem bez rozdílu měkkosti literami t, na př. ſtatek ŽWittb. 35, 13, hlava ſtata t. j. sťata AlxV. 1756, dyetatku t. j. děťátku AlxH. 6, 9 a j.; – th za tvrdé t: na př. thmu CisMnich. 97ᵃ, othech t. j. otec HomOp.,
