iá, iú, mění se t- v ť-. Na př. dat. lok. ztrátě stč. ztrátě (z -tê), inf. chtíti stč. chťieti (z chъtêti), part. chtě, chtíc- stč. chtě, chťiec- (z chtia, chtiác-, a toto z -tę ), stč. sg. nom. akk. lisťie (z -tьje), stč. kresťian (HomOp., z lat. christianus), dat. lisťú (z -ťiú a toto z -tьju) atd. Odchylka zdá se býti v part. čta, pleta atp. vedle leťa. teša, přehlas. leťe, tešě, teše atd.; ale tvary tyto nejsou z pův. -ę atd., jako je leťa z letę a teša z tešę, nýbrž jsou to novotvary (třeba že původu velmi starého), jsou utvořeny podle part. leťa, teša atp., odtud přejata jen koncovka -a a nikoli též změkčení. V dial. pleťa (srov. veďa BartD. 26 zlin.) atp. je napodobeno i změkčení. –
Také ve skupení tn- měnívá se t v obou případech vytčených ve svou střídnici měkkou; na př. impt. vylétni vyslovuje se dial. vyléťňi, zlatník vyslov. zlaťňík Us., a taktéž deseťnik, dvaceťnik Neor. 9, adv. chutně vysl. chuťně, kompt. chutnější vysl. chuťnější BartD. 13 (zlin.) atd.
Srov. měkčení ni-, ni- v ňi-, ňi- v § 290 a di-, di- v ďi-, ďi- v § 317.
te.
305. V te, které je z pův. te nebo tь-, v jazyku spisovném a většinou i v nářečích nemění se t v ť, a tím liší se čeština od ostatní slovanštiny západní a od ruštiny, a shoduje se se slovanštinou jižní. Na př. tesati, plete, mlatec, platen; pl. dat. kostem; sg. instr. teletem (telętьmь). Ale v nářečích východních, na přechodu k pol. a rušt., měkčí se toto te v ťe (začež podle pravopisu knižného psáno tě). Na př. lašsky těla (tele), tětka, vřetěno, otěc BartD. 97 a 105, sg. instr. tělatěm, hřibatěm t. 106 (z -tьmь), tětka, těpłý, postěl, kostěł, prsťének t. 44 (břez.), jatělina t. 38 (súch.) a 64 (val.), těplo, těče t. 87 (stjick.), nesetě, vedětě atp. t. 97 (laš.), 87 (stjick.), 44 (břez.) atd., chcetě-li Suš. 40; v nář. slc. je tu ťe pravidlem: teľa (tele), teplo, budete, otec atd. (psané te vysl. ťe), sr. Hatt. slc. 24.
V te, té, které je z pův. tъ- nebo z -toje (stažením) nebo kde -e- je vsuto, neměkčí se ovšem nikdy, ani v nářečích tuto vytčených; na př. ten (z tъ-nъ), pátek (pętъkъ), statek, tesknice (tъsk-), sg. instr. płotem (z -tъmь, proti instr. tělatěm z -tьmь), adj. bohateho, pl. gen. tětek atp. BartD. 106 (laš.), slc. ten, teraz, teprv, sg. gen. dat. tej, matkinej, bohatého atd., Hatt. slc. 25.
Srov. ne v § 291 a de v § 318.
tь.
306. Také od následujícího -ь nemění se t v ť v češtině spisovné a u většině nářečí, a je tedy na př. tma (z tьma), kost (z -tь), kostmi
