Kom. Lab. (1631) 151, Habdaňk (jm. vlastní) Háj. 145ᵃ, hadruňky Kocín hist. círk. 1594, 145, heryňk Háj. 430ᵃ, heryṅkow HusPost. 28ᵇ, Jacyňkt Háj. herb. 13ᵃ, pod Kaňkem Háj. 272ᵇ, na karbuňkulích Kocín 1. c. 281, lozuňkowé Kold.2 106ᵇ, Melaňchton Blah. 359, Melaňchton t. 287, meruňka Us., Muňka Háj. 354ᵃ, muſtruňku Br. Nahum 2, 3, plaňky Háj. 272ᵇ (něm. Plank = prkno), w puňktu Konáč (1547) 13ᵃ, ranuňkulus Háj. herb. XIᵃ, retuňk Háj. 97ᵃ, Konáč 83ᵇ, ryňk Háj. 325ᵃ, Konáč 51ᵃ, na ryňku Háj. 109ᵃ, rystuňk VelKal. 339, rystuňkem t., k ſſacuňkům Kold.2 111ᵃ, ſſacuňku Háj. 156ᵃ, ſſeṅk VšehK. 17ᵃ, ſſeňk Br. Gen. 41, 9, nad ſſeňky t. 40, 2, ſſeňkftwij Háj. 269ᵃ. ſſeňkýř Blah. 16, ſſeňkuge Háj. 469ᵇ, Matauš Sſerliňk VelKal. 168, šiliňk Blah. 311, ſſraṅk VšehK. 17ᵃ, sſraňky Konáč 45ᵇ, štospaňk Blah. 234, traňk Blah. 335, Háj. herb. 60ᵇ, traňku Háj. 71ᵃ, trefuňkem Blah. 321, truňk Konáč 101ᵃ, Háj. herb. 36ᵃ a j., Háj. 212ᵃ, werkpaňk Blah. 234, wetuňky (sázky) Háj. 462ᵃ. – Odtud vzatou příponou -uňk tvoří se pak také jména z kmenů domácích: ſſkrabuňk Háj. herb. 328ᵇ, k stawuňku Kold.2 168ᵃ, stalo se matuňkem ČČMus. 1864, 253 (podkrk.), sklizuňk Us., – a mění se nk v ňk někdy také v slovích domácích: poboňky m. pobonky, s poboňky Blah. 313, poboňkáři Háj. herb. 185ᵃ, a taktéž poſuňkem t. XIᵃ, cyzých poſuňkuw VelKal. předml. 2ᵃ, zlé včiňky Háj. 86ᵇ, toho včiňku t. 71ᵇ, tomu včiňku t. 19ᵃ, včiňkowe t. 116ᵃ atd.; obecně říká se místy také braňka, na vejmiňku, prostraňky, a k prostraňku, posuňku je pak i nom. -ňek.
2. Za cizí mn je č. mň vedle mn, v stč. komňata ze střlat. caminata = pokoj s topením, taynu komnyatu Ol. Jud. 8, 5, gednu komniatu, Baw. 207, do komniaty Otc. 469ᵇ atd. V textech stč. na jotaci přísných psáno komnata a čísti jest ovšem komňata, na př. z komnati své ŽWittb. 18, 6. V nč. vyskytuje se slovo toto jen v jazyku knižném a ve znění komnata; znění to vzniklo patrně mylným čtením staropísmého -na- = na.
3. Za cizí sn, šn je české šň v slovích šňůra, střhněm. snuor, ſnora Mill. 109ᵃ, ſſnuora Hrub. 276ᵇ, ſſnůra Br. Isa. 34, 31 a j., mrští ſſniorou Hád. 59ᵃ; – šněrovati t. j. šňer- z něm. schnüren; – šňorek z něm. Schnörkel Matz. Cs. 329; – šňupati z něm. schnupfen, šňupka, ſſnyupka aneb réma (rýma) ApatFr. 75ᵇ, střhněm. snupfe (fem.); – ob. šňophoun z něm. Schnapphahn.
4. Za cizí gn, kn je české hň a kň vedle hn a kn. Toho příkladem je sloveso hnetu-hňetu z germ. gnet-, něm. kneten Kluge 178, těsto válejí a ſhnetu Mill. 124ᵃ, hnete-li vás svědomí Br. Jak. 5, 16, noha ſe neodhnetla t. Deut. 8, 4, nč. hnětu Us., stsl. gnetą a gnjeta, sln. ognet contusio. – Příkladem dalším je č. hňus, hnis a hnus, srov. pol. gnus a gnius, sln. gnus a gnjus, stsl. gnusъ sordes, inf. hnusiti a hňusiti, podle Matz. Cs. 175 ze stněm. knussan collidere, comprimere; doklady: w hnuſſu in sordibus
