1. –rь1- bylo v slabice kořenné. Sem patří slova:
břdu, břdeš atd., z brьdą atd., (pohnaný) prziebrzde Řád. pz. 69, beránek ji (řeku) przebrzde Štít. uč. 78ᵃ v řěku brzdieſſe PassKlem. 147ᵇ, – brdu, póvod przyebrde Řad. pz. 69, brdyeſſe Pass. 360; –
břev (lávka) gen. břvi atd., z brьvi atd., upadla se břvi Šach. 25, (mlýn) stojí nad brzwi HořA. 10ᵃ (1529); –
brněti pol. brznieć, železa brnye (řinčí) AlxV. 1394, včelenky brňá (bzučí) Suš. 339; –
hřbieti z grьbêti, (tělo) v hrobě hrzbyelo Mast. 352, tu ješto jeho tělo hrzbi Pass. 376; – hřbíti z grьbiti, hrzbiecze prvorozené sepelientes Ol. Num. 23, 4; –
hřmieti z grьmêti; –
chřbet nč. hřbet z chrьbьtъ, gen. stč. chřebta z chrь2bь1ta, nč. hřbetu podle nom. chrzbet Boh. m. 21ᵇ, hrzbetem EvOl. 19a atd.; ke chřbet- patří také chřibet-, chrzybeti králóv zvrátím EvOl. 204a; – dial. chrbet gen. chrbta BartD. 30 (pomor.) a 218 (val. a j.), se samohláskovým -r-; –
křest gen. krsta a křsta atp., v. doleji v § 270; –
(střed vedle stred gen. strdi nepatří sem, v. § 267); –
střmen n. třmen, stsl. strъmenь, pol. strzemię, rus. stremja, stremeno Mikl. Etym. Wtb. 325, ze strьm-; –
strměti a stč. strnúti, most (podrubený) ledva strnieše DalJ. 89 rkp. P, m. strmnúti; oboje z koř. strem-, stupň. strom-, tedy ze strьm-; srov. adv. střemhlav ze strьmьgl- stsl. strъmьglavь; –
škrhotati v. skřehtati, stsl. skrъžьtati, rus. skrežetatь, tedy ze skrьg-; –
pl. instr. stč. třmi z trьmi; totéž trь- = tres je také v trnož, srov. stsl. trьnogъ, a v trpaslík stč. třpaslek, srov. stsl. trьpęstъkъ simia.
Jde o výklad hlásek ř a r, které se tu za bývalé jednostejné rь vyskytují.
Pravidlem je v případech b) vůbec a tedy také zde r, a v brdu, brněti sonare, dial. chrbet, strměti, škrhotati, trnož, trpaslík atp. je tedy výsledek pravidelný
Naproti tomu jsou břdu, gen. břvi, inf. hřbieti, subst. střmen atd. odchylky Ty bychom mohli vysvětlovati podle § 267 č. 1 a 2 tím, že r se změnilo v ř působením předcházející souhlásky b-, h-, t- atd.; ale když povážíme, že změny bratr-břatr atp. tak řídce se vyskytují, nenakloníme se k výkladu tomu při břdu, břvi atd.
Velmi podobný jest výklad analogií: v gen. břvi jest ř místo r podle nom. břev atd. Kde s tímto výkladem vyjdeme, tu zajisté můžeme na něm i přestati.
Ale mezi slovy nahoře uvedenými jsou některá, kde podnět ke změně analogické nebyl dosti na blízku, anebo vůbec nebyl. Na př. nikdy není třepaslek atp., tedy ř ve třpaslek nemůže býti z analogie; pro
