tedy na př. k stařec adj. starcový, koruna ſtarczowa senum Ol. Sir. 75, 8 a j., odchyl. ſtarzczowa řeč OtcA. 239ᵃ; mudřec adj. mudrcový, mudrczoweho Kruml. 476ᵇ; prapořec, prapořečník, odchyl. praporečník Us. –
-rьca.
Substantiva sem patřící mají v češtině pravidelně sg. nom. -rcě, gen. -rcě atd. Na př. bercě, berczye Hrad. 109ᵇ, berczie rapiens Ol. Ezech. 22, 25, odchyl. beṙce Pror. Ol. Isa. 9, 4; – cuzobercě, nejsem cyzobercie Krist. 68ᵃ; – dárcě, miloſtivý darcie Pass. 488, (Maria) ščedrá darczye Vít. 83ᵃ; – dercě, který derczye Hrad 109ᵇ; – obžercě, obzzerczie Ol. Prov. 28, 7; – dvércě (pl. fem.), dwercye Krist. 103ᵇ, dwercze ML. 120ᵇ, Comest. 153ᵃ, na těch dwerciech t. 153ᵃ; gen. náležitý dveřec, do malých dwerzecz Lobk. 117ᵃ, mých dwerzecz Ol. Prov. 8, 4; odchylkou analogickou dwerzcie Ol. Ezech. 41, 23, dwerzcze Lact. 83ᵇ, těm dwerzczom Lobk. 124ᵃ, malými dwerzczy t. 90ᵃ, malými dwerzciemi Kruml. 71ᵃ.
-rьce.
Substantiva sem patřící mají v češtině pravidelně -rce, na př. jadrce, yadrcze Rozk. 1041, yaderce Baw. 36; vědrce, wyedrcze vody PassKlem. 171ᵇ, wedrce urceos Pror. Ol. Jer. 52, 19, wiedercze urceos Otc. 148ᵇ.
-rьčьkъ.
Substantiva sem patřící mají v stč. pravidelně sg. nom. (akk.) -rček, gen. -řėčka atd. Na př. dvorček gen. dvořečka, dworczek KolB. 1497, odchyl. dworeczek KolG. 1703, dvoreček Us., doudl. dvořeček Kotsm. 17; – Korček (příjm.) gen. Kořečka, Zigkmund Korcżek KolBB. 1519, Martina Korzeczka Koř. (Listy filol. 1880, 126), odchyl. Zygmunda Korecżka KolCC. 1552; – starček gen. stařečka, dědek a ſtarczek Tkadl. 25ᵇ, ſtarczek (rostl.) Nom. 69ᵃ, starcżek Lact. 266ᵃ, přičiň ſtarzieczku Chir. 33a; odchyl. stareček Us.; – sýrček gen. syřečka, sýrček Vel. Jg., ſyrzeczkuow Ben. Jg.; odchyl. syreček Vus. Jg. – Taktéž v odvozeninách: stařečkovci BartD. 139, odchyl. starečková voda Čern. Jg.
-rьčí.
Za koncovku tuto je v češtině náležité -rčí, v adj. jěščerčí, gieſczerczieho ploda Hrad. 12ᵃ: odchylkou národe gyesczierzczy v bibl. Lit. Mat. 12, 34 (ČČMus. 1877, 629).
-rьk-.
Ze slov sem patřících uvodíme především pův. gorьkъ gen. gorьka atd. Za to má býti v češtině hořek gen. horka atd. Tvary ty v češtině byly. Vzájemným působením vytvořily ze sebe časem dvě řady slov, jednu s ř (nom. hořek, odtud i hořký, hořkost, rozhořčiti atd.), druhou s r (gen. horka, odtud i horký, horkost atd.). S vývojem různě znících těchto slov vyvíjel se a ustaloval také různý význam: horký, horek necháno ve významu fervidus, calidus, a hořek, hořký bráno za acerbus, amarus. V ja
