flanarzce t., hrncziercze t. 1496, kucharcze KolCC. 1555, KolDD. 1665 a kucharzcze KolAA. 1516, ſklenarcze KolČČ. 1564 a ſklenarzcze t. 1563, Dorotě kramarcze t. 1565. Dorotě Gircharcze t. 1557, Anně Mlynarcze t. 1559 a Mlynarzcze t., Markytě Bednarcze t. 1552, Anně pekarcze t. 1553, pernikarcze t. 1518, Kateřině kolarcze KolCC. 1566, Anně Hrzebenarcze t. 1562, vinnici Kolarczinu t. 1568, zahrady kolarcziny KolČČ. 1546 a kolarzcziny t. 1548, Pavel pekarczin t. 1555 atd.; znění pravidelné drží se nejdéle v -rc- a -rč-; – o odchylkách platí totéž, co pověděno nahoře; nč. mlynářka, dat. mlynářce atd.; bouřka; possess. mlynářčin; dial. mynarka, pekarka, kucharka tesarka, kravarka, bednarka. pastyrka atd. BartD. 107 (laš.) může býti vzácná starožitnost, ale možná též, že je to původu nového, viz o tom zde doleji; –
v kmenové koncovce -rn-, subst. -rna adj. -rný atp., z -ŕьn-; na př. kovárna, pekárna, ovčárna, mučírna atp.; hospodárný; peprný, ze subst. pepř, *pьpŕь; perný piperatus SlovKlem. 74ᵇ a j., z téhož subst. pepř; stč. nedoperné, pokuta za těžké poranění Reg. I. 1057, ze subst. přě stsl. pьrja contentio, srov. stsl. pьrьnъ (t. j. pьŕьnъ) contentionis; tvárn-, twarna twars ŽKlem. 44, 3, twarnoſti puščě t. 64, 13; odchylkou -řný, -řní, burznem ŽGloss. 80, 8, zákeřník, námořní Us, působením subst. búřě, keř, moře.
Z příkladů zde uvedených je patrno, že za psl. -ŕь1t - bývá české -rt- zvláště rádo v dat. lok. pekarce, subst. pekarčic, adj. pekarský, possess, pekarčin, t. j. v odvozeninách ze substantiv základních -ař, -ář. Koncovka těchto substantiv jeví se tu změněna v -ar-, -ár-. Odtud přenáší se pak tato obměna také do substantiv samých a jest na př. ovčár v. ovčář, rozłičným owczarom ML. 41ᵃ, těžar v. těžař, tyezar negotiator Rozk. 1910, Prešp. 1149, Veleš., tyezzarowe agricolæ EvOl. Mat 21, 35, poručili tyezzarom t. 21, 41, tiezarowe Mill. 74ᵃ, z těžaróv HusE. 1, 176; odtud i jména místní -áry vedle -áře: Owczar UrbE. 219, Ovčáry TomP. 3, 75, Pſary Háj. 4ᵇ atd., in Psarz TomZ. 1420 h 121, Psarz UrbR. 147. Podle toho mohlo býti také stč. pekarka atp.; ale pro to nemám dokladu, myslím tedy, že bylo pekařka atd., dialektické pak pekarka atd (laš., viz zde nahoře) že vzniklo podle dat. pekarce atp.
c) Psl. ŕь bylo na začátku slova, tedy rь1t-. Jediné toho příklady jsou tvary řva-, inf. řváti, part. řval atd., z ŕь1va-, a mají vždycky ř. Není pochyby, že české řva- je ze staršího ŕva- a nikoli analogií podle præs. řevu atd.; kdyby bylo někdy bývalo rva- místo ŕva-, nebylo by se slovo to lišilo od rváti atd. Ale to je možná, že právě žádoucí zřetelnost, aby se lišily významy rugire a vellere, k zachování náležitého ŕ- až do změny jeho v ř- přispěla a že by jinak také zde se bylo ŕьt- změnilo v rt-, jako v případech b). –
Se změnami psl. ŕь srov. změny shodné psl. rь v § 266.
