-rьm-
Koncovka tato jest v adjekt. hormý, adv. hormo, hormě. Na př. hormy úvazek ardens vinculura BrigF. 15ᵃ, horme milosti Štít. ř. 225ᵃ, hormu milostí ŠtítJes. 312ᵇ, 319ᵇ, (Serafini) hořie hormo ŠtítOp. 312ᵃ, že tak hormie milují boha ŠtítMus. 37ᵇ; – dále v pl. instr. dveřmi, čtyřmi, tvářmi atp., m. -rmi, z -rьmi, na př. dwerzmi Pass. 323, czztirzmi Ol. 1. Par. 21, 20, tvářmi ŠtítV. 202 atd., odchylkou podle nom. tvář atd.; ve čtyrmi, cztyrmidczat let Vít. 46ᵇ, může býti -rmi náležité, anebo změnou ze -řmi (podle čtyry atd.) později vzniklé; – také v dat. instr. du. mělo by býti české -rma n. odchylkou -řma, ale tu nemám dokladův.
Subst. jařmo je přejato z polštiny, jeho -ř- je polonismus; podle stsl. jarьmъ iugum bylo by č. jarmo.
-rьn-.
S pravidlem shodné č. -rn- vyskytuje se velmi hojně. Na př. v adj. -rný, -rní, subst. -rnost atd., věrný, věrnost, pokorný, nesmierný, větrný, střiebrný, jarní, stč. jěrní, (počesie) gernie ŠtítMus. 116ᵃ, jěrniti sě, minulať zima gernijt sě čas Štít. ř. 52b, a j.; – také bývá -rný, -rní, -rnost atd., kde slovo základní má -ř-: zorní (od zořě); pérný (od peřie), pernatý (též); příměrný, zápis příměrný Jg. (od příměřie); materný, materná čest ŠtítE. 289, v břichu maternem ROl. 133ᵇ, materní, v maternyem brziſku Pass. 278, maternicě menstruum, maternyczie Ol. Lev. 12, 5, materník atd. – Naproti tomu je -řň- v subst. jutřně (=jitřní pobožnost) a adj. jutřní, vňutřní; zřídka a jen v textech pozdějších je jitrní, čas jitrní Jg. (z r. 1488), nč. pak vniterní v. vnitřní je podle slc. Jiné odchylky od žádaného -rn- vyskytují se porůznu: burznem ŽGloss. 80, 8, cztwerzno AlxV. 1765, mateřník HusE. 1, 57, powyetrzne nebe Vít. 7ᵃ atd.
Podle pravidla žádáme k adj. věrný atp. tvar jmenný věřen z vêrьnъ (srov. pol. wierny-wierzen); ale analogií je tu vždycky -r-: věren atd.
O opatřn- m. opatrn- v. § 267, 1.
-rьsk-.
Za koncovku tuto je v češtině náležité -rsk-, -rský. Na př. horský, bratrský, klášterský, uherský, tatarský atp.; podkomorskeho KolA. 1630. Swatogirske KolB. 1494 atd. Ale jsou tu i mnohé odchylky: bývá totiž vedle -rský také -řský, kde slovo základní má -ř, na př. podkomoržſkeho KolA. 1630, aurok ScGirzſky KolEE. 1702; – a bývá dále vedle náležitého -rský také odchylné -řský v případech, kde slovo základní nemá -ř a kde tedy -řský není analogií; myslím, že se tu vyvinulo ř- spodobou k následujícímu -s (srov. trъstь č. trest gen. trsti-třsti, § 270); na př. země amorſke ŽKlem. 135, 19 a krále amorzſkeho regem Amorrhaeorum ŽWittb. 135, 19, – dworſkeho ſudieho Rožmb. 58 a vladař dworzſki Koř. Mar. 15, 43, nč. dvorský, – horský Us. a list horzſky Vít. 5ᵇ (rým: morzſky), – klȧšterský Us. a klafſterzſky PassKlem. 160ᵇ, – stav míſtrſký HusPost.
