lat. lingo za pův. l v *ligh-, – n v psl. noktь, stsl. noštь, č. noc, je podle lit. naktis, lat. nox za pův. n v *nokti-, atd.
Ve spojení s -e, -i, -ê atp. souhlásky tyto v době psl. se neměkčí.
Spojením s -j mění se r, I, n v měkké ŕ, ľ, ň. a skupené sl v šľ (pro jiné skupiny není bezpečných příkladů). Změna tato děje se v době psl. (srov. Mikl. I3 444) a měkké ŕ, ľ, ň, šľ dochovává se odtud do jazyků slovanských jednotlivých.
Víc o tom viz v §§ 262, 277 a 289.
Do doby psl. sahá začátkem svým také přisouvání n v případech, jako jsou do-n-jego stsl. do-ňego č. do-ňeho atp. Přisouvání to vzalo svůj začátek od předložek, které měly -n etymologické. Takové byly zajisté předložky so, vs. Zněly původně *som-, *on- (v- ve vo je hiatové). Ve složeninách somt-, ont- (t. j. kde druhý člen složeniny se začínal souhláskou nějakou mimo j) vznikalo sąt-, ąt-, na př. sąsêdъ č. súsěd, soused, ątъkъ č. útek. Ve složeninách ostatních měnilo se som-, on- v náležité son-. (v)on- (sr. § 17), a bylo tedy na př. sъn-ьmъ stč. snem gen. senma, sъn-ьmą stč. senmu, sъn-ęti stč. snieti, sъn-imati č. snímati, sъn-êsti č. sniesti, snísti, vъn-ьmą, vъn-ęti, vъn-imati č. vnímati, vъn-jemь stsl. vъňemь (psáno vъ ňemь) atd. Také o sobě stojíc, t. j. mimo složeni, ve funkci předložkové, změnilo se *som, *on v son, von; na př. sъn jimь v stsl. sъňimь (v písmé rozděleno v sъ ňimь), vъn jemь v stsl. vъňemь (psáno vъ ňemь), stsl. vъn-uši in aures, vъn -ušьju in auribus, vъn-êdra, vъn-êdrêchъ atd. Když slovo příslušné se začínalo souhláskou nějakou mimo j-, odsouvalo se -n ze son a von, a bylo so, vo. Bylo pak sъ-têmь, vъ-tomь … a naproti tomu sъn-jimь, vъn-jemь. Na pohled zdálo se, že v sъn-jimь (proti sъ-têmь), vъn-jemь (proti vъ-tomь) jest n přidáno; zdání toto zavdalo podnět, aby se ve stejných případech vsouvalo n také jinde, a tím vzniklo do-n-jego, na-n-jemь, za-n-jimi, otъ-n-ęti stsl. aor. otъnę praes. otъnьmą, č. odníti, vъzъ-n-ęti stsl. vъznęti vedle vъzęti, atd.
Ve složeninách stsl. sąlogъ consors tori, sąložь id. je są-, v sъlogъ compositio, sъložь maritus, sъložiti componere je so-; podobně je v ątъkъ a vъtъkati intexere rozdílné ą- a (v)o-, atd. Složeniny se są-, ą- pocházejí ze starého som-, on-, složeniny pak se so-, vo- jsou mladší a pocházejí z doby, kdy ze *som, *on bylo se již vyvinulo so, vo.
Srov. Baudouin de Courtenay, Glottol. zamêtki I (1877) 17-53; jinak Miklosich I2 212-213 a Murko v Jag. Arch. 14, 94 sl.
Pŕisouvání n v do-n-jego, na-n-jemь atd., začaté v době praslovanské, pokračuje a množí se časem; účinkem jeho jest i nč. přendati, nandati atp., v § 299.
