pravdě, že to byly hlásky též hrdelné, jež v arštině a lituslovanštině změnily se v sykavé, ale jest také domnění opáčné, že to byly hlásky sykavé, jež v řečt., lat., kelt. a germ. se změnily v hrdelné; hlásky ty pak znamenají se ḱ, g´, g´h a pokládají se za hrdelnice palatalní n. podnebné (t. j. článkované mezi kořenem jazyka a zadním patrem).
Hlásky gh a g´h ztrácejí aspiraci.
Střídnice slovanské za pův. k, ḱ atd. jsou:
za pův. k je psl. k, na př. v zájm. ko-, stsl. kъto č. kto, kdo, vedle lit. kas, skr. kas, ř. ϰο-, ϰότερος (ion.), lat. quo-, qui quae quod, ‒ v teką č. teku, vedle lit. teku a skr. *takāmi, atd.; ‒ sem patří také k, které na půdě slovanské se změnilo v č, na př. v stsl. četyrьje č. čtyřie, čtyři, z býv. ketyr-, jak svědčí lit. keturi, ‒ve vok. vьlče stsl. vlъče č. vlče, vedle ř. λύϰε atd.; ‒
za pův. g je psl. g, na př. v jьgo č. jho, vedle skr. jugam. lat. iugum, ř. ζυγόν, atd.; ‒ sem patří také g, které na půdě slovanské se změnilo v ž, na př. v živъ č. živý, z býv. gīv-, jak svědčí lit. gyvas živý, atd.; ‒
za pův. gh je psl. g, na př. v stig-, stsl. dostignąti č. stihnouti, vedle ř. στείχω, skr. stighnōmi vystupuji, ‒ v mьgla č. mhla, mlha, vedle ř. ὀ-μίχλη – v dьlgь, stsl. dьlgь č. dlouhý, vedle skr. dīrghas, ř. δολιχός, atd.;
za pův. ḱ. je psl. s*), na př. v desętь č. deset, vedle lit. dešimtis, avest. dasa, skr. daśa, ř. δέϰα, lat. decem (t. j. dekem), ‒ sluti, slovą č. slovu, slovo, slava č. sláva, vedle lit. šlovė, skr. śravas, ř. ϰλέϝος, ‒ vьsь č. ves, vedle lit vëš- (v kompositech) dům, osada, skr. viś-, avest. vīs-, lat. vicus, ř. οἶϰος, atd; ‒
za pův. g´ je psl. z**), na př. mьlzą stsl. mlъzą dojím, vedle lit. melžu, skr. mārdžmi, ř. ἀμέλγω, lat. mulgeo, něm. melke, ‒ ve znati, zьnati č. znáti, vedle lit. žinoti, skr. džňā-, džānāmi fut. džnāsjāmi, ř. a lat. gnō-, γιγνώσϰω, cognosco, ignotus, atd ; ‒
za pův. g´h je psl. z***), na př. v zima, vedle lit. žëma hiems, skr. himā fem. zima ř. χειμών, lat. hiems, ‒ lizati č. lízati, lit. lëžti, skr. lih-, lēhmi, ř. λείχω, lat. lingo, atd.
Odchylkou je sl. kamen- a lit. akmen- proti skr. aśman-, ‒ a sl. gąsь č. hus, husa proti lit. žąsis a skr. hańsa labuť.
*) Za obé je dále lit. š, avest. s, skr. ś, a v řečt., lat., kelt., germ hrdelnice k nebo jeji obměna jiná.
**) Za obé je dále lit. ž, avest. z, skr. dž, a v řečt., lat., kelt., gerrnan. hrdelnice g nebo jeji obměna jiná; z jazykův, které mají za ḱ a g´ střídnice sykavé. shodují se tedy slovanština s iranštinou (avest.) a litevština se sanskrtem: pův. ḱ, g´ ‒ sl. s, z, ‒ iran. s, z, ‒ lit. š, ž, ‒ skr. ś, dž.
***) Za obé je dále lit. ž, avest. z, skr. h (m. džh), a v řečt., lat., kelt a german. střídná hrdelnice.
