Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<302303304305306307308309310>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Pův. s, z.

1. Za pův. s má slovanština dílem s, dílem ch.

a) Za pův. s je psI. s. Na př. v sed-, stsl. sedlo, selo, sêdêti, saditi, vedle lit. sėdėti, lat. sedere, ř. ἑδ- m. σεδ- v ἕζομαι, ‒ v sedmь č. sedm, vedle lit. septyni, lat. septem, skr. sapta, ‒ v sъnъ m. sъpnъ č. sen, vedle lit. sapnas, skr. svapnas, lat. somnus, sopor, ř. ὕπνος, ‒ v jestь č. jest, vedle lit. esti, ř. ἐστί, lat. est, skr. asti, ‒ v nosъ č. nos, vedle skr. nas a nasā, sthněm. nasa, ‒ bosъ č. bos, vedle lit. basas, ‒ sg. gen. nebese vedle ř. νεφεσ-, atd.

b) Za pův. s je psl. ch. Za ch bývá změkčením z něho vzniklé š; bylo se tedy změnilo s v ch před tímto měkčením. Příklady toho máme: blъcha č. blcha, blecha, vedle lit. blusa, ‒ dъchnąti č. dchnouti, dechnouti, dýchati, duch, duše atd., vedle lit. dusti, ‒ choditi, part. šьdъ č. šed, skr. sadāmi jdu, ř. ὁδος m. σοδ-, ‒ chromъ č- chromý, skr. srāmas. ‒ jucha č. jícha, lat. jūs, skr. jūša, ‒ kašьlь č. kašel, lit. kosu, kosti kašlati, ‒ lêcha č. lícha, lit. līsė záhon, ‒ mucha č. moucha, lit. musė, lat. musca, ‒ myšь č. myš, lat. mūs, ř. μῦς, skr. mūšas (m. mūsa-s), ‒ mъchъ č. mech, lit. plur. musai, lat. muscus, sthněm. mos, ‒ snъcha č. snacha (z jihoslov.), skr. snušā, ‒ suchъ č. suchý, lit. sausas, ‒ šestь č. šest, lat. sex, ‒ ucho, lit. ausis, ‒ vetъchъ č. vetchý, lat. vetus, atd. Dále v koncovkách ohýbacích:

pl. lok. -chъ, chlapêchъ, rybachъ, têchъ …, z pův. -su, skr. aśvēšu, aśvāsu;

praes. 2 sing. ь z chъ, v nesešь stsl. neseši atp.;

aor. slož. 1. sg. dachъ z pův. -som; 3. pl. stsl. dašę z -chę; a podle toho pak i v impf. stsl. nesêachъ, nesêaše, stč. nesiech, nesieše.

V jakých případech pův. s přejato do slovanštiny beze změny a v jakých změněno v ch, není vyšetřeno dostatečně. Vidí se ovšem, že v jistých poměrech hláskoslovných bývá častěji ch, v jiných častěji s, ale nevšude jeví se v tom důslednost a nevždy je viděti příčiny odchylkám.

ch bývá často po samohláskách druhu u- a i-, jak viděti i na příkladech nahoře položených.

ch je proti s skr. desiderativ v slovesích stsl. jachati, ąchati, machati, č. jechati, ňuchati, máchati, ostýchati se.

ch je v aor. stsl. rêchъ stč. řiech, z pův. rēk-som, a podobně v stsl. têchъ z pův. tēk-som.

V *st, *ss, *ḱs, *ts (spodobeném z *ds), *ps (*bs), *ns zůstává s. Na př. v aor. dasta, daste; – rêsta, rêste z rēksta, rēkste; – stati, strana; – pьrstь stsl. prьstь č. prst humus, vedle prachъ č. prach z pŭv. porsъ, obé z koř. pers-; – 2. sg. jesi č. jsi, z jes-si; – pl. gen. lok. nasъ, z *nās-som (gen.) a *nās su (lok.); – aor. stsl. tręsъ, m. tręs-sъ; – aor. stsl. nêsъ, z *nēḱ-som; – 2. sg. stsl. vêsi, jasi, m vêd-si (spodob.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).