č. vžda, vždy; stsl. vьsądê č. všude; stsl. vьsakъ, vьsjakъ č. všaký adv. všako, však; stsl. vьsêmo stč. všamo quoquo versus; –
a) stsl. sêdъ canus, srbch. sied, rus. sêdoj, a b) stč. šědivý nč. šedivý, šědiny, šediny, pol. szedziwy, hluž. šědźiwy; –
a) stsl. sêrь glaucus, sln. sêr, srbchorv. sjer, rus. sêryj, a b) stč. šěrý nč. šerý, pol. szary, hluž. šěry.
Tu připomínáme také příklady, kde proti a) stsl. atd. scê- je b) č. a pol. (a také rus.) ščě- atd.:
a) stsl. scêglъ solus, srbch. cigli einzig, a b) č. štíhlý m. ščiehlý, pol. szczegoł jednotlivost, zvláštnost (a také rus. šćegolь Stutzer); –
a) stsl. scêpiti, cêpiti findere, srbch. scjepati, ciepati, a b) stč. ščěp, ščěpiti, ščiepati, nč. štěp, štěpiti, štípati, pol. szczep, szczepić, szczepać, hluž. šćěpić (a také rus. ščepitь, razščepitь); –
a) *scêr-, srbch. ceriti se ridere dentibus ostensis, sln. cêriti dentes ostendere, a b) stč. ščieřiti nč. štěřiti, štířiti zuby, pol. szczerzyć zęby (a také rus. ščeritь sja).
F) Psl. č, ȥ (dž), ž, š.
249. Podnebné tyto souhlásky vyvinuly se až na půdě slovanské, ale již v době praslovanské.
č vzniklo ze staršího k v slabikách ke, kę, kē, ki (když -i je z *ī nebo *ei̭, nikoli z *oi̭), kь a ze spojení kj (v. § 247); na př. v česati z koř. kes-, – otьče z otьke (vok., nom. otьcь), – čęti z koř. ken-, – čaditi z kēd-, koř. ked-, – ċistъ ze (s)kīst-, lit. skystas, – rêčь z rêkь, – plačą z plakją.
ȥ vzniklo ze staršího g v týchže případech, kde č vzniklo z k (srov. § 247); pak změnilo se záhy v ž; na př. stsl. ženą (praes. 1. sg) z koř. gen-, – kъnęže z kъnęge (vok., nom. kъnęȥь, kъnęzь), – žęti z koř. gen-, – žagati z gēg-, koř. geg-, – živъ z gīv-, – žьňą stč. žňu nč. žnu z gьn-, koř. gen-, – lъžą z lъgją.
ž vlastní (jiné, než které se vyvinulo z assibilaty ȥ) vzniklo ze zj, na př. nožь z nozjь, part. voženъ z vozjenъ (srov. § 248).
š vzniklo (srov. §§ 247 a 248):
dílem ze staršího ch v týchže případech, kde č a ȥ (ž) vzniklo z k a g; na př. duše (sg. vok. masc.) z -che, – slyšati z -chēti, – grêšiti z -chiti, – part. šьdъ z chьdъ, – duša z -chja; –
dílem ze sj, na př. našь z nasjь, nošenъ z nosjenъ atd.
Souhlásky č, ž, š v psl. dále se nemění.
G) Psl. j.
250. Psl. j je střídnicí, (srov. § 22 a 242) za pův. j a i̭; na př. jьgo stsl. igo č. jho, pův. jugo-, – pl. nom. gostьje č. hosté, pův. -ei̭es.
