ovis, skr. aviš, za pův. v v ovi-. – v v pl. nom. psl. synove č. synové je za pův. ṷ v sūneṷtes, – m v psl. mati č. máti je za pův. m v mātē.
Ve spojení s -e, -i, -ê atp. souhlásky tyto v době psl. se neměkčí.
Ze spojení s -j vzniká dílem retnice + ľ, t. j. -j v tomto spojení se mění v ľ, – dílem vzniká retnice měkká ṕ, bʼ, v́, ḿ.
ľ vzniklo v slabice kořenné v psl. pľьvati, stč. pľvati, pľuju, vzniklém z *pju-, podle lit. spiauti.
Jinde, totiž mimo pľьvati, jsou výsledky nestejné, jsou hotovy v nejstarších památkách historických, a změny vykonaly se tedy v době přechodu z praslovanštiny do slovanštiny historické; v praslovanštině pozdější mohly se jeviti jejich začátky jako rozdíly dialektické, pro praslovanštinu původní dlužno však předpokládati jednostejné pj, bj, vj, mj.
Změnilo se pak psl. pj atd. dílem v pľ atd., dílem v ṕ atd. Ono se jeví v slovanštině ruské, srbskochorv. a slovinské, toto v bulharštině a slovanštině západní; stslovenština má oboje.
Střídnice české za bývalé pj atd. jsou tedy ṕ, bʼ, v́, ḿ. Na př. 1. sg. stč. Kúṕu z psl. kąṕją, hýbʼu z gybją, lov́u z lovją. dřieḿu z drêmją. Víc o tom v. v §§ 328 a násl.
Ze skupin pn, bn, ps, bs, pt, bt, bd, bv odsuto jest p, b, v v psl. sъnъ, č. sen, m. sъpnъ, – usъnąti, č. usnouti, m. usъpnąti, aor. stsl. usъpe, – tonąti, č. tonouti, m. topnąti, aor. stsl. utope, – tьrnąti, stsl. utrъnati, č. trnouti, m. tьrpnąti, vedle psl. tьrpêti, – klenąti, č. klenouti, m. klepnąti, aor. stsl. zaklepochъ, – lьnąti, stsl. prilьnąti, č. lnouti. m. lьpnąti, aor. stsl. prilьpe, – oslьnąti, č. oslnouti, m. oslьpnati, aor. stsl. oslьpochъ, – kanąti, č. kanouti, m. kapnąti, vedle kapati, – gъnąti, č. hnouti, m. gъbnąti, aor. stč. hbe, psl. gъbe, – gynąti, č. hynouti, vedle gybnąti, – osa, vosa, m. vopsa, podle lit. vapsa, sthněm. wefsa, – gresti, stč. pohřésti, z pogreb-s-ti, – suti, stč. súti, praes, sъpą stč. spu, m. supti. – čerti stsl. -črêti stč. -čřieti, m. čerpti, – dolto, stsl. dlato, č. dláto, m. dolbto, z koř. delb-, dlabati, – sedmъ ze sebdmь, vedle lat. septem, – obora m. obvora, z koř. ver- claudere, – obolkъ stsl. oblakъ, č. oblak, m. obvolkъ, z koř. velk-, – obinąti, stč. obinúti, m. obvinąti atd. Tvary jako stsl. pogybnąti. utopnąti, č. kápnouti atp. jsou novotvary, jejich b, p je tu podle tvarů jiných, které je mají po právu.
Z doby psl. pochází také přisuté v-, kde se vyskytuje obecně; na př. ve v-ъ z býv. v-ъn-, on- ř. ἀν-α, – v-ъp- v stsl. vъpiti, stč. subst. vep = *vъpъ gen. upu, vedle vъz-ъpiti, – v-ydra, m. ydra, vedle lit. ūdra, – *v-ymę, č. výmě, rus. vymja, m. *ymę, vedle skr. ūdhar, ř. οὖϑαρ, – v-yknąti m. yknąti, vedle učiti, – v-onja č. vůně, m. onja, vedle ąchati a ř. ἄν-εμος, lat. an-imus, – v-ęzati č. vázati, vaz, m. ęzati, vedle ązlъ č. uzel.
